(ČB 4/2021) Je to již skoro 114 let, co Robert Baden-Powell (zakladatel skautingu) uspořádal na ostrově Brownsea, tehdy ještě v rámci anglické YMCA, první dětský tábor. Netrvalo dlouho a tento jedinečný nástroj práce s dětmi a mládeží převzaly snad všechny organizace pracující s dětmi, včetně církví. Stejně to bylo u nás, postupně jsme se stali jednou ze zemí s největším počtem táborů na počet obyvatel. I v ČCE měla na formování dětských táborů od počátku velký vliv právě YMCA, která se stala při organizaci táborů pro děti a mládež za první republiky pro mnohé členy evangelické církve zázemím a inspirací. „I církve přicházejí s poznáním, že přírodou přicházejí lidé v blízký styk se Stvořitelem. Tam jest nejlepší ozdravění z horečky městského života a možnost získání demokratického přátelství. Poznají důkladně sebe a ve spolupráci s ostatními hochy stejného věku upevní svůj charakter.“ (časopis Tep pražské Ymky, roč. 1931) Snad právě církevní důraz na společenství, touha scházet se a prožívat život i víru společně byly motivací, jak na „rodinných táborech“ přečkat dobu totalit a se svobodou se opět vrhnout do lesů, stanů, chatek a usínat v tichu s doznívající večerní zpívanou modlitbou a vděčností za prožitý den.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

(ČB 4/2021) Tak letos prý se už konečně dočkáme. Někdy během podzimu by měl být nový Evangelický zpěvník na světě. Cesta k jeho zrodu byla náročná. Ještě jeden, poslední úsek musí zpěvník urazit: ze skladů do kostelů. Ani tato část cesty nebude snadná. Přejeme si cítit vůni čerstvé knihy, listovat v ní a objevovat staré i nové písně. Ale aby zpěvník do sborů jaksepatří dorazil, musí jej sbory koupit. Počty výtisků v jednotlivých místech půjdou do desítek, ve velkých sborech do stovek. Násobte tuto cifru zaváděcí cenou 400 až 500 Kč a vyjdou vám desetitisícové částky. Jak takovou položku začlenit do sborových rozpočtů? A hlavně, kde na ni vzít peníze?

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

(ČB 4/2021) V neděli jednatřicátého ledna bylo krásné počasí. Slunce na čistě modré obloze jasně svítilo a na poměry zimy to byl i nebývale teplý den. Přirozeně mě proto lákalo jít na vycházku. Ráno jsem nejprve sjel z našeho „budějovického kopce“ do Braníka, kde jsem vyslechl kázání, jehož výrazným narativem byla věta „Jedni druhých břemena neste“, o které jsem v posledních dnech sám hodně přemýšlel. Pak, po studentsky skromném obědě, jsem vyrazil do centra. Chtěl jsem se procházet uličkami Starého Města a kochat se tou nádherou. Místo toho jsem ale prostál většinu času na Václavském náměstí. Proč? Důvod je prostý.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →