(ČB 2/2015) Nejspíš každý, kdo pravidelněji píše, ať jako kazatel, badatel, básník, či novinář, občas zažije ten pocit nad prázdným bílým papírem. Může začít jakoukoliv větou, jeho myšlenky se mohou vydat kamkoliv, jenže ho nic nenapadá; připadá si dutý. Nečinnost při čekání na inspiraci vysiluje více než práce sama. Pokračování textu
Rozhovor s Dobromilou Janákovou: Krásné vzpomínky s šílenými zážitky
(ČB 2/2015) Sestra Dobromila Janáková bydlí blízko nás, a tak se už ustálilo, že ji bráváme v neděli na bohoslužby autem. Při těch četnějších společných cestách nám už leccos o sobě pověděla, takže také víme, že patří k volyňským Čechům; narodila se v Boratíně na Ukrajině. S mojí nabídkou natočit s ní rozhovor souhlasila navzdory svým různým zdravotním těžkostem s radostí. Pokračování textu
Otázka na tělo: Proč máme přijímat přistěhovalce?
(ČB 2/2015)
Jan Dus, vedoucí Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE
Protože vdovy, sirotci a přestěhovalci jsou pod zvláštní Boží ochranou. K této ochraně Pán Bůh používá naše ústa a naše ruce.
Jaromír Plíšek, diplomat
Protože jinak bychom byli protivně bezohledně uzavřeni jen a jen do sebe; z „pragmatického“ hlediska jde i o jakési oživení naší poněkud fádní a všestranně zpohodlněné společnosti. Pokračování textu
Nechat se dobýt. Česká farářka na skotských Orknejích
(ČB 2/2015) Spíš než svět „dobývat“ mě vždycky lákalo nechat si svůj vlastní svět při dobrodružném hledání Pravdy trochu nabourat – pravdy o sobě, druhých, o vlastní minulosti i možnostech, které přináší život sám. Často to znamená nabourat svět i jiným. Spolu pak dáváme vznikat čemusi, co na začátku nikdo nemohl odhadnout. Spíše než zkoušet dobýt svět se pokouším nechat se dobýt sama, vydávat to nejlepší a jedině tak si snad něco vydobýt. Pokračování textu