Český bratr 10/2015. Moderní doba: „Pevné jasno“

Úvodník

Už jste u vás potkali uprchlíka?

Zajímavá zkušenost. Při lamentaci nad tím, jak nás uprchlická vlna zavalí a jak jsou to stejně lidé, kteří jdou jen za lepším živobytím a navíc mají v plánu rozvrátit naši evropskou křesťanskou civilizaci, jsem se zeptala: „Už jste u vás potkali uprchlíka? Znáte jeho osud?“ A bylo ticho.

Uprchlická krize se dotýká všech, a rozhodně ji nechceme zlehčovat. Proto jsme se vypravili za lidmi, kteří uprchlíky viděli a vidí docela často, starají se o ně a pracují s nimi. Reportáž ze semonického sboru, kde jsou v kontaktu s lidmi z Integračního azylového střediska v Josefově, a rozhovor s Janou Smrčkovou, jež se angažuje při snaze o začlenění barmských utečenců do naší společnosti, najdete v rubrice Téma.

Otázka, kterou bývá rubrika Téma uzavřena, je tentokrát opravdu „na tělo“. Děkujeme všem odvážným respondentům za upřímné odpovědi. Na nich vidíme, jak se s problémem perou, zodpovědně a pokorně zvažují své možnosti a svá obdarování. Co nezvládne jedinec nebo rodina, může zvládnout sbor. Však také mnohé sbory se do pomoci běžencům zapojily sbírkou šatstva nebo jinak, či se k tomu chystají.

K uprchlické krizi se vyjádřila i synodní rada a Ekumenická rada církví vydala usnesení řídicího výboru. Dokumenty najdete v rubrice Nástěnka.

V říjnovém čísle se ještě ohlížíme za prázdninovými akcemi a s výhledem na pořizování vánočních dárků uveřejňujeme několik recenzí a upoutávek na zajímavé knihy.

??????????????????????Vlídný podzim a inspirativní čtení přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA
 
ÚSTECKÝ SENIORÁT
Rozmanitost společenství – P. Čapek

TÉMA
Uprchlíci nejsou mýtické bytosti, ale lidé z masa a kostí – D. Ženatá
Rozdíl kultur obohacuje, ačkoli přináší problémy – D. Ženatá
Otázka na tělo: Vzali byste si domů na rok uprchlíka?

CÍRKEV ŽIJE
Neděle smíření ve Špindlerově mlýně – J. Kašpar
Slavnostní otevření církevní školky v Chebu – D. Ženatá
Ekumenická komunita v Taizé si připomněla kulatá výročí – J. Škubalová
Týden v Bělči v létě 2015 – E. Žárská
V Herlíkovicích s B. Mikoláškem a při čištění hřbitova – J. Kirschner
Dvacet let bez Milana Hájka – B. Hájek

MOJE CÍRKEV
V herlíkovické kuchyni uvízla na 27 let – D. Ženatá
Evangelický sirotčinec „Husův asyl“ – P. Dočekal

DĚTI A SBOR
Smíšená skupina v nedělní škole – A. Tkadlečková
Hrát, či nehrát? Jak na vánoční hry – D. Bednaříková

DIAKONIE
Svědectví o riskantní cestě migrantů napříč Řeckem – B. Kejř
Vsetínští senioři jsou zpět v domově – M. Vodáková
Krabice přes ulici – návod k použití – A. Šůra
Kdo všechno namaloval beránka – A. Hellerová

SLOVO
Téma uprchlíků nás nenechává chladné – J. Marek
Poslední slovo: Chceme zpátky do ohrádky? – Š. Grauová

RECENZE
Martin T. Zikmund: Hledat Pánovu tvář – J. Kirschner
Jan Blahoslav Šourek: Vydávejte svědectví o naději – P. Hlaváč

Rozmanitost společenství

ústecký(ČB 10/2015) Je dobře, že můžeme poznávat některé tradiční sbory, které se vyznačují stálostí, věrností i obětavostí svých členů. Je to vždy povzbuzením. Ve sborech „nových“ či pohraničních na těch věrných také záleží, ale pouta ke kostelu či sborovému domu u nich bývají volnější. V řadě sborů jsme se seznamovali s reemigranty, kteří přišli většinou po válce, a to ze tří území. Pokračování textu

Uprchlíci nejsou mýtické bytosti, ale lidé z masa a kostí

DSC_6021(ČB 10/2015) Ze všech stran slyšíme o „uprchlické krizi“. V České republice žádné hordy uprchlíků nepotkáváme, ale zajímat se a být informován je určitě užitečné. Z těchto důvodů jsem se vypravila do semonického sboru; s azylanty tam mají konkrétní zkušenosti. Na farské zahradě jsme hovořili s Jarmilou Boreckou a místním farářem Radimem Žárským. Pokračování textu

Rozdíl kultur obohacuje, ačkoli přináší problémy. Uprchlíci z Barmy v Novém Městě na Moravě

(ČB 10/2015) 2JS(*1969) prošla profesemi jako osobní asistentka nebo pečovatelka. Vystudovala gymnázium, pak uměleckou nástavbu se zaměřením na textilní krajku, pracovala v muzeu, v kanceláři i v malé fabrice. Po čase naplněném hlavně péčí o děti a rodinu vystudovala na Husově institutu teologických studií v Praze misijně-charitativní činnost. Nyní pracuje jako sociální pracovnice. Před šesti lety, v době, kdy pracovala na zkrácený úvazek, se přidala k péči o uprchlickou rodinu z Barmy a zůstala u toho do dneška. Pokračování textu