(ČB 2/2016) Uprchlíků u nás zatím moc není. Je ale víc než pravděpodobné, že brzy i do České republiky přijdou. „Je užitečné poslouchat příběhy lidí, kteří přicházejí hledat nový domov. Protože pak je nám jasné, proč utíkají, a zdá se směšné, když se někdo ptá: Proč tam nezůstanou a nebojují?“ říká Alena Fendrychová, která se práci s uprchlíky věnuje.
Možná se vám zdá, že uprchlíků je poslední dobou všude plno. V zemích na západ od nás jich hledá útočiště mnoho set tisíc, u nás několik křesťanských rodin. V médiích se téma točí už dlouho, zpočátku velice nepřejně, opřeno o výroky politiků, nyní už trochu vstřícněji. Potěšil mě rozhovor s mladou muslimkou žijící v Německu, která se stala členkou Křesťanskodemokratické strany (CDU), protože jí byl sympatický křesťanský důraz na lásku a pomoc bližnímu. V tom vidí největší potenciál křesťanských hodnot.
Křesťané se rozkoukávají a orientují přece jen rychleji než celá společnost a státní úřady. Jsem hrdá na Diakonii a projekty, ve kterých se angažuje, jsem dojata jednáním mládeže, odhodlané jet a pomáhat tam, kde je to potřeba. Uprchlíkům se nelze vyhnout, jak náš časopis dokládá články, rozhovory a reportážemi v posledním půlroce. A je to téma stále aktuální. Na straně 21 přinášíme rozhovor s Alenou Fendrychovou, koordinátorkou Českobratrské církve evangelické pro práci s migranty. O konkrétní situaci na srbsko-chorvatské hranici se dočtete na straně 24 a v diakonické rubrice na vás čeká přiblížení perspektivy života v uprchlickém táboře Dawdia v severním Iráku.
V rubrice Téma jsme se zaměřili na city a pocity, víru rozumem, nebo citem, hlavou, či srdcem. Rozhovor o víře s matematikem Alešem Drápalem jde poctivě do hloubky. Posuďte sami.
Na přelomu roku se sešlo několik úmrtí významných církevních pracovníků. V rubrice Moje církev jsme jim tentokrát věnovali více prostoru, než je obvyklé.
(ČB 2/2016) Lepší být zlehčen a služebníkem jemu, než mít se váženým a nemít chleba. Spravedlivý zná duši dobytka jeho a nitra svévolníků jsou krutá. Kdo obdělává půdu jeho, bude nasycen chlebem, a kdo následuje povaleče, tomu chybí srdce. Př 12,9–11
Poslechněte si článek:
Může být člověk spravedlivý zároveň svévolníkem? To není otázka spekulativní, ale čistě praktická, každého z nás se týkající. I my přece smíme mít na spravedlnosti podíl… Kdy jsme tedy spravedliví? Naše spravedlnost je naše vědomí, rodící Pokračování textu →