Moje církev

Motorky již po čtrnácté

(ČB 6/2021) Poslední sborovou zásilkou jsme na sbory dostali velmi podnětný materiál s nápady, jak by šlo otevřít sbor novým aktivitám. „Formáty sborového života“ se nemusí omezit na nedělní bohoslužby a v týdnu na biblickou hodinu. Již mnoho let se v řadě sborů v neděli nekončí poslední písní, ale pokračuje se nějakou formou společného posezení. Brožura rozhodně stojí za prostudování a promýšlení, co by šlo využít i v dalších sborech. A co pak především – může a má být inspirací k hledání dalších formátů sborového života. Dalších aktivit, které se odehrávají na půdě sboru, ale budou otevřeny ven přece jen víc než standardní nedělní bohoslužby.

Pokračování textu →

Moje církev

Věrný služebník Boží

(ČB 6/2021) Narodil se 11. září 1936 ve vesničce Vělopolí a měl pět sourozenců. Maminka ho učila úctě a lásce k Pánu Bohu. V mládí se setkal s pastorem Santariusem, který ho také inspiroval k lásce k Božímu slovu.

Po konfirmaci navštěvoval setkání dorostu a mládeže v evangelickém sboru v Třanovicích. Chtěl věnovat svůj život službě Pánu Bohu a misii, rozhodl se tedy pro studium na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě a v roce 1959 byl ordinován do služby v církvi.

Pokračování textu →

Diakonie

Z práce nechodím unavena

(ČB 6/2021) Do Diakonie Krabčice nastoupila Olga Pružinová původně do kuchyně na brigádu, která měla trvat jen pět měsíců. Trochu se to ale protáhlo. Z kuchyně se přesunula k pečovatelství a loni zahájila jako pečovatelka v Krabčicích svůj 25. rok. V jednom z nejstarších diakonických zařízení na dohled od hory Říp ji to drží pořád.

Pokračování textu →

Slovo

Liturgická chudoba?

(ČB 6/2021) V úterý 13.4. jsem spolu s faráři z různých seniorátů sledoval on-line sympozium „Církev na cestě. Vize a perspektivy pro putování 21. stoletím“, které pořádá Katedra praktické teologie ETF UK. Mezi jinými na něm přednášela i farářka Jana Hofmanová na téma „Společné vyznání vin jako osvobození pro novou vizi církve“. Fundovaně zdůvodňovala, proč by mělo být společné vyznání vin součástí každých bohoslužeb tak, jak to doporučuje i návrh nové agendy naší církve. Proti tomu jistě nikdo, včetně mně, nebude nic namítat. Zarazil jsem se až ve chvíli, kdy popisovala současnou podobu našich bohoslužeb. Společné vyznání vin se v ní prý omezilo pouze na přípravu k večeři Páně, čímž se jednak stává pouze příležitostným, jednak pochopení večeře Páně nepřiměřeně zužuje. Podobné zdůvodnění obsahoval i návrh nových bohoslužebných pořadů, který proto zařadil společné vyznání vin a slovo milosti jako samostatný liturgický prvek do každých bohoslužeb.

Pokračování textu →