(ČB 7-8/2019) Místo srazu k rozhovoru s naším farářem Petrem Tureckým nebylo právě obvyklé, sešli jsme se v Thomayerově nemocnici. Obvyklá není ani situace bratra faráře. Velké těžkosti s nemocným srdcem ho stíhají od raného dětství, má za sebou už dvě srdeční operace. Navzdory ne moc dobrým prognózám se však letos na jaře, záhy po druhé operaci, vydal do Státu Izrael. Plánované tři měsíce musel ovšem zkrátit, i když ne zas tak o moc. Víc než lékařským doporučením se totiž řídil vlastním srdcem, i když je nemocné.

Poslechněte si článek:

Petr Turecký vystudoval nejprve dějiny umění, dočtete se o tom v rozhovoru, který jsme publikovali v Českém bratru v roce 2012, v čísle 11. Až poté vystudoval Evangelickou teologickou fakultu. Vikariát strávil v roce 2005 u Jaroslava Féra v Kutné Hoře a jako farář působí od roku 2006 v Soběhrdech. Letos v srpnu odtud odchází do evangelického sboru v Pelhřimově. S ženou Janou mají dvě holčičky, staré 10 a 7 let. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Bavili jsme se nedávno s pár lidmi v kostele o tom, k čemu je dobrý Facebook. Já jsem říkala – třeba se tam dovím, že někdo umřel. Naposledy to bylo, když na mě vyskočila fotka Jeana Vaniera s datem 7. května 2019. A k tomu se vás facebook zeptá, co se vám honí hlavou. U fotografie Jeana Vaniera se mi toho najednou honilo hlavou hodně. Tak vám o tom chci napsat aspoň něco.

Poslechněte si článek:

Jean Vanier se narodil v roce 1928 v Ženevě do rodiny bývalého kanadského guvernéra Georgese Vaniera. V knize Otázky, na kterých záleží, v kapitole Pro co žijeme, Jean Vanier píše o svědomí. Popisuje zde, jak jeho svědomí, když mu bylo 13 (v roce 1942), bylo přesvědčeno, že má vstoupit k britskému námořnictvu. Naslouchal tomu tichému hlasu Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Ve čtvrtém patře zadní budovy Husova domu sídlí Ústřední archiv ČCE s badatelnou. Stavba dvorního traktu byla dokončena v roce 1937 a s umístěním archivu, knihovny a muzea bylo již při plánování budovy počítáno (jak jsme psali v Českém bratru 3/2018). Muzeum v průběhu druhé poloviny dvacátého století zaniklo (o tom je možno se dočíst v ČB 5/2018) a vzácné exponáty jsou umístěny v depozitáři. Knihovna i archiv slouží církvi nepřetržitě již 100 let. Adéle Šmilauerové, vedoucí archivu, jsme položili několik otázek.

Poslechněte si článek:

Kolik lidí pracuje v archivu a na jakých pozicích?

V současné době zde pracujeme tři. Nejdéle z nás v archivu působí Eva Fialová, která má na starosti převážně pořádání fondů bývalé Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, deponovaných v Národním archivu. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Slavnostními bohoslužbami završilo třináct muzikantů seminář církevní hudby Evangelické akademie. Po tříletém vzdělávání obdrželi v neděli 23. června v Červeném kostele v Brně osvědčení o způsobilosti ke službě kantora. Synodní senior Daniel Ženatý jim mimo jiné řekl: „Naše církev si velmi váží toho, že jste vydali svůj čas a schopnosti, abyste pomáhali činit bohoslužby plnější, krásnější. Pracujte, služte, tak jak je vám dáno, nebojte se svá originální obdarování vydávat dál. Duch svatý se k tomu přidá a vaše služba se stane požehnáním mnohým. Za celou Českobratrskou církev evangelickou děkuji Ester a Ladislavu Moravetzovým a všem dalším, že mnohé k takovému zázraku vzdělávají.“

Poslechněte si článek: