(ČB 7-8/2019) Ve čtvrtém patře zadní budovy Husova domu sídlí Ústřední archiv ČCE s badatelnou. Stavba dvorního traktu byla dokončena v roce 1937 a s umístěním archivu, knihovny a muzea bylo již při plánování budovy počítáno (jak jsme psali v Českém bratru 3/2018). Muzeum v průběhu druhé poloviny dvacátého století zaniklo (o tom je možno se dočíst v ČB 5/2018) a vzácné exponáty jsou umístěny v depozitáři. Knihovna i archiv slouží církvi nepřetržitě již 100 let. Adéle Šmilauerové, vedoucí archivu, jsme položili několik otázek.
Poslechněte si článek:
Kolik lidí pracuje v archivu a na jakých pozicích?
V současné době zde pracujeme tři. Nejdéle z nás v archivu působí Eva Fialová, která má na starosti převážně pořádání fondů bývalé Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, deponovaných v Národním archivu. S její osobou je od počátku devadesátých let 20. století spojeno nejenom pětadvacetileté vedení archivu, ale také jeho vznik. Do té doby sice v ÚCK docházelo k ukládání písemností, vzniklých z činnosti kanceláře (i mnohých dalších institucí), ale odborná archivní práce v pravém slova smyslu chyběla.
Druhou naší kolegyní je Vendula Zejfartová, která kromě badatelské agendy spravuje fondy 20. století, tedy po vzniku ČCE. Pro badatele i samotnou ÚCK je velmi důležitá její velká znalost fondu synodní rady. A já v archivu pracuji od roku 2007, kdy jsem ještě jako studentka archivnictví a dějin umění začala postupně pronikat do tajů evangelických dějin. Od úplného počátku se zaměřuji především na fondy starší roku 1918.
Před vznikem ČCE existovaly na našem území dvě evangelické církve – reformovaná a luterská. Spravujete i historické archivy těchto církví před sloučením?
Ano, spravujeme. V roce 1960 se uzavřela smlouva mezi archivní správou a synodní radou ČCE o zřízení archivu při ÚCK, který měl shromáždit a postupně uspořádat veškeré fondy zaniklých ústředních církevních institucí helvetského a augsburského vyznání (senioráty, superintendence), které na území dnešní ČR působily od vydání tolerančního patentu do roku 1918. Dodnes tak pátráme po částech jednotlivých fondů, které jsou často rozptýleny po celé republice. Důvodem je proměnlivost sídla jednotlivých úřadů v souvislosti s místem působení daného seniora či superintendenta. Bohužel ne vždy byl na nové místo přesunut i archiv v celé své úplnosti.
Jaké další fondy spravujete?
Kromě již výše uvedených starších fondů zde máme písemnosti některých evangelických spolků či ústavů, činných před rokem 1918, jako byl např. Učitelský ústav v Čáslavi nebo Akademický evangelický spolek Jeroným. Z novějších fondů jde především o fond synodní rady ČCE, dále se u nás nachází např. písemnosti Kostnické jednoty, původní České Diakonie, některých seniorátů ČCE a poměrně velký počet osobních pozůstalostí, které svým časovým rozsahem pokrývají 18. až 21. století. Celkem náš archiv spravuje cca 500 bm archiválií.
Vím, že máme v archivu i staré tisky, především Bible a Kancionály. Co patří k nejvzácnějším exponátům?
Z celkového počtu cca 1000 starých tisků jsou součástí sbírky dvě inkunábule neboli tisky vydané před rokem 1500. V našem případě jde konkrétně o Bibli pražskou, vydanou roku 1488 na Starém Městě pražském a Bibli kutnohorskou z roku 1489. Koncem letošního roku by měl spatřit světlo světa katalog celé naší sbírky, který k vydání v nakladatelství Kalich připravuje naše bývalá kolegyně Miroslava Fůrová, mající dnes na starosti spisovnu ÚCK.
V archivu se nachází také badatelna. K čemu slouží a v jakém režimu v ní může zájemce bádat?
Naši badatelnu využívají především zájemci o hlubší studium evangelických dějin, a to nejenom z řad vysokoškolských studentů či odborných historiků, ale také laičtí historikové. Převážnou část však tvoří studenti historie a teologie, kteří na základě archivního výzkumu píšou své diplomové a disertační práce. Současně je badatelna k dispozici i zaměstnancům ÚCK, kteří čas od času také potřebují nahlédnout do archiválií, jako například z oddělení právního či stavebního.
Veškeré studium probíhá pouze prezenčně. Každý příchozí je zaznamenán v návštěvní knize a v rámci kalendářního roku má založen svůj vlastní badatelský list s evidencí vypůjčených archiválií i literatury z naší knihovny. Stejně jako ve státních archivech, i u nás je možné vyfotografovat potřebné archiválie pomocí digitálního fotoaparátu.
Co obsahuje archivní knihovna?
Naleznete u nás především literaturu zaměřenou na církevní historii, v menší míře na dějiny umění či teologii. Podstatnou součást tvoří i české církevní evangelické časopisy, z nichž se specializujeme především na dnes již nevydávané tituly, které vycházely od 19. století do druhé světové války. Knihovní fond je k dispozici nejenom nám, ale také ÚCK i našim badatelům, a to opět prezenčně.
Jak se uchovává konkrétně třeba Český bratr? Archivujete papírové časopisy, digitální verze na kompaktním disku, nebo v nějakém externím úložišti?
Zcela kompletní ročníky Českého bratra jsou v naší knihovně uloženy pouze v papírové podobě, a to v několika řadách. Z nich, v souvislosti s proběhlou digitalizací a zpřístupněním všech čísel čtenářům on-line na stránkách Moravské zemské knihovny v Brně, ponecháme do budoucna pouze dvě.
Veřejnost se může setkat s vaší prací v podobě publikací nebo výstav. Co jste vydali nebo uspořádali v poslední době?
Předně šlo o dva sborníky, které pod názvem Ex archivis ecclesiae vyšly k devadesátému a stému výročí vzniku ČCE. V tomto případě vděčíme za spolupráci leckterým historikům a teologům, kteří se svými příspěvky na jejich vzniku podíleli. Z výstav bych ráda zmínila expozici v roce 2002 na Novoměstské radnici, věnovanou životu a dílu Jana Karafiáta. Její autorka byla Eva Fialová.
S kterými institucemi spolupracujete a jak taková spolupráce vypadá?
Předně jde o kontakt se státní archivní sítí v ČR, s farními sbory či senioráty ČCE a regionálními muzei. V případě sborů se jedná především o poradenství při pořádání písemností, s archivy probíráme např. případné depozitní smlouvy o úschově archivního materiálu (k této úschově došlo například u fondů již zmiňované Německé evangelické církve) a se všemi výše zmiňovanými možnosti zápůjček exponátů nebo jejich kopií k případným výstavám.
Co je na vaší práci hezké a důležité?
Objevování a zároveň uchovávání povědomí o evangelické historii na našem území.
ptala se a fotila Daniela Ženatá