(ČB 7-8/2019) Organizace takovéto seniorátní sešlosti mě baví. Letošní třetí obnovený ročník Seniorátní Evangelické Neděle Východomoravského seniorátu se uskutečnil 26. 5. v Prusinovicích. Bohoslužby to byly rodinné a pro děti i dospělé kázal Mikuláš Vymětal. O milosrdném Samařanovi.

Poslechněte si článek:

Už dopoledne nám zahrál na kytaru Tomáš Najbrt, ten měl pak odpoledne i hodinový koncert. Tentokrát nechal doma historické nástroje, hrál na kytaru a zpíval. A myslím, že se písničky lidem líbily. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Tak bych charakterizovala rodinnou neděli v Pečkách. Ve chvíli, kdy jsme vešli železnou brankou dovnitř, naše děti zmizely mezi ostatní drobotinou. Díky tomu jsme si mohli dopřát dosyta rozhovorů a mohu směle říct, že jsme si odpočinuli. Dokonce jsme nerušeně vyslechli diskusi o novinařině s velmi příjemnou ženou Petrou Procházkovou.

Poslechněte si článek:

Děti měly tolik podnětů, že na rodiče už moc práce nezbylo: bohoslužby, divadelní dílnu, výrobu žížaly a představení Pověsti české, kde samy účinkovaly. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) V Ústeckém kraji jsem dostala na starost organizaci potravinové sbírky. Měla jsem zajistit dostatek dobrovolníků, kteří budou ochotni vzít na sebe zelenou zástěru a rozdávat lidem, přicházejícím na nákup, informační leták se seznamem potravin, doporučených k darování.

Poslechněte si článek:

Datum sbírky se neúprosně blížilo a řada obchodů zůstávala neobsazena. „Nevadí, napíšu křesťanům, ti budou určitě ochotni pomoci,“ ubezpečila jsem sebevědomě svou šéfovou, obeslala mailem dvacet křesťanských organizací v našem kraji a očekávala záplavu mailů. A nic! Jak říká můj oblíbený kandidát na prezidenta Jára Cimrman: „Fáze očekávání a fáze zklamání.“ Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Tuhle situaci jsme zažili v posledních šesti letech dvakrát. K naší velké lítosti odcházel po desetiletém působení do důchodu náš farář v roce 2013, a vhodného nástupce jsme ani s jeho pomocí nemohli najít. Na kazatelně se vystřídala celá řada farářů, ale žádný nás neoslovil. Bratr farář Jan Opočenský nám ještě dva roky pomáhal na poloviční úvazek, ačkoli už bydlel s rodinou mimo Teplice.

Poslechněte si článek:

Na doporučení jsme pozvali jednoho vikáře a po jeho kázání jsme byli nadšeni a rozhodnuti pro jeho volbu. Trochu nás zaskočilo rozhodnutí SR, že bratra vikáře máme volit jen na dva roky; nakonec jsme dosáhli povolení tříletého. Ale už po roce se ukazovalo, že spolupráce faráře se staršovstvem není úplně v pořádku. Docházelo i k zásadním rozporům, Pokračování textu →