Archiv pro rubriku: Téma

Ke slunci se díváme z východního Západu

náhled(ČB 12/2014) Po čtyřicetiletém pobytu na Východě ve smyslu sféry vlivu Sovětského svazu se někteří Češi dosud těžko probouzejí k vědomí, že jejich staleté historické místo je zásadně jinak situováno. České země přitom patřily od počátku svých dějin (i přes významnou velkomoravskou etapu) do prostoru dějin Západu, stejně jako Češi patří mezi západní Slovany, zatímco vynucená příslušnost k Východu se stala jen dočasnou anomálií. Pokračování textu

Rozhovor se Zdenkou Pagáčovou: Evangelium v rodném jazyce je vzácnost

DSC_7991(ČB 12/2014)   Zdenka Pagáčová (1935) se narodila ve vesnici Tominovac v Požežské kotlině ve Slavonii v severním Chorvatsku. Vyrůstala v české evangelické rodině s osmi dětmi jako druhá nejmladší. V sousední vesnici Bjeliševci byl český evangelický sbor. Když bylo Zdence deset let, zemřel otec rodiny v koncentračním táboře, maminka a nejstarší sourozenci dále hospodařili. Zdenka vystudovala gymnázium a pracovala celý život v administrativě. Jako dlouholetá kurátorka bjeliševského sboru Pokračování textu

Otázka na tělo: Cítíte se jako středoevropan? Proč?

DSC_6588(CB 12/2014)  

Jana Škubalová, světoběžnice, tč. pracovnice Adry
Cítím se tak hlavně mimo Evropu, když potkám další Středoevropany a zjistím, kolik toho máme společného! Jazyk, kterému najednou rozumím (aspoň trochu), chuť na pivo (i když je zase tak často nepiju), historii (která se dá stále přetřásat a vždy z toho vzejde něco zajímavého) nebo třeba jen ten pocit, že jsem mezi svými. Pokračování textu

Galilejský večírek. Co Židům dalo a vzalo 19. a 20. století

chanukový svícen, Židovské muzeum Praha(ČB 11/2014) Léto roku 2000 v galilejském Cfatu, na večeři pořádané v předvečer šabatu lubavičskými chasidy pro chudé. Jídlo na papírových talířích a žehnající přípitky pronášené nad plastikovými kalíšky s vínem. U stolu v mužské místnosti sedí osamělý chasid s ulepeným strništěm vousů, asi tři bezdomovci – a já. Lucka sedí za stěnou v ženské místnosti. Uličkami středověkého kabalistického města proudí slavnostně vyparáděné rodiny, zlatá písmena kožených sidurů, modlitebních knih, a pod paží v nažehleném saku složené tality, bílo-černé modlitební pláště, ženy v barevných šátcích a děti v kipách. Vracejí se pokojně domů k prostřenému stolu z večerní modlitby. Pokračování textu