(ČB 11/2014) Když se Jana Pivoňková (1947) rozhodla vrátit k víře svých židovských předků, měla už za sebou několik desetiletí života v ČCE. Původně se chtěla věnovat výtvarnému umění, ale střední výtvarnou školu nemohla z politických důvodů dokončit. Vyučila se fotografkou, později vystudovala také zdravotní školu a pracovala jako zdravotní sestra. K malování obrazů a grafice se ovšem vrátila, má za sebou řadu výstav a absolvovala také arteterapeutický výcvik. Pokračování textu →

(ČB 11/2014) 

Jana Křížová, metodistická kazatelka
Líbí se mi, jak jsou židé houževnatí.

Miloš Hübner, farář a senior
Nezdolnost. Židé se vědomě v dějinách zařadili mezi „nepřizpůsobivé“ a tak se s nimi i zacházelo. Nicméně přežili všechno. Pokračování textu →

(ČB 10/2014) Už v pradávných dobách měli lidé za to, že svět – a to nejen svět okolo, nýbrž svět včetně člověka – má svou skrytou, neviditelnou dimenzi, že není jen to všechno, co je k vidění. Z té dimenze dýchalo tajemství a hledaly se v něm skryté živé síly. Bláhová vymyšlenost? Pokud to někoho napadá, ať se zkusí také zeptat, jestli sám někdy viděl život. Živé bytosti, to ano, živé lidi, živá zvířata nebo živé rostliny, ty vídáme, leckteré z nich vídáme. Ale život sám? Pokračování textu →

(ČB 10/2014)  Prokop Remeš (1952) je mužem mnoha profesí. Původně gynekolog, později také psychiatr, teolog a psychoterapeut, uplatňuje při práci v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích celou šíři svých znalostí a dovedností. Vyvinul takzvanou hagioterapii, při které pacienti (zejména ti se závislostmi) za pomoci biblických příběhů sestupují k nejhlubším existenciálním a duchovním otázkám – bez ohledu na to, zda se sami pokládají za věřící, či nikoli. Spoluzakládal Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která shromažďuje informace o současné náboženské scéně a poskytuje v této oblasti také poradenství. Je praktikující katolík. Pokračování textu →