(ČB 1/2017) Občas v přírodě narazíme na nějaký zvláštní kámen. Uprostřed lesa, na okraji pole, na mezi… Je zašlý, možná na něm rozeznáme zbytky jakéhosi nápisu. Mám na mysli smírčí kameny nebo kříže. O mnohých nic nevíme, ale k některým se vážou zajímavé a někdy hrůzostrašné pověsti. Kdo, co, kdy, jak…

Máme kolem sebe (často i na sobě) připomínky, pomníky, památníky. Je to v tom názvu – abychom pamatovali, nezapomněli. Snubní prsten, křížek na krku, Boží muka u cesty, památníky obětem války

Poslechněte si článek:

(ČB 1/2017) Českobratrská církev evangelická patří do rodiny luterských církví již tím, že u jejího zrodu stála církev Augsburského vyznání. Do svých vyznání zahrnula Augsburskou konfesi a je členkou Světové luterské federace. Je ale luterská tradice v naší církvi skutečně živá? Na to jsme se zeptali nosislavského faráře a teologa Ondřeje Macka (1980), který se dějinami luterství v našich zemích dlouhodobě zabývá.

Jak u vás ve sboru slavíte Den reformace?
V kostele na stole Páně máme červený ubrus, slavíme večeři Páně, ve slově k nedělní škole dětem zkratkovitě říkám něco o Lutherovi a nenápadně se to snažím promítnout do vstupní modlitby. Letos jsem cvičně nechával hlasovat lidi, jestli vědí,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 1/2017) Začalo to nenápadně. Muž ve zralém věku přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu svých 95 tezí, v nichž kritizoval tehdejší církev. I když není úplně jisté, zda je Martin Luther skutečně přibil, nebo zda je „jen“ na konci října 1517 poslal v dopise jednomu z biskupů, jeho myšlenky se tehdejší německou říší i po celé Evropě rychle šířily. Pomohla tomu také první informační revoluce v dějinách lidstva – vynález knihtisku.

Poslechněte si článek: