(ČB 6/2018) Hodně jednoduchá definice praví, že „Kristova církev je tam, kde se káže slovo Boží a kde se lidé tomuto kázání podřizují“. Zatím ani slovo o tom, má-li společenství kristovců mít nějaké veřejné uznání a právní a existenční zajištění ať v prostředí židovském, nebo řeckořímském.

Poslechněte si článek:

(ČB 6/2018) Českobratrská církev evangelická je zřizovatel šesti škol, sedmá základní škola se připravuje k otevření v Brně. Pyšníme se konzervatoří v Olomouci, jsme hrdí na šikovné absolventy zdravotnické školy, středních i vyšších odborných škol se sociálním zaměřením a s radostí sledujeme děti z Bratrské školy, mezi ostatními zatím jediné základní. Naše školy jsou typické rodinnou atmosférou, tím, že se věnují problematickým žákům, a zároveň bývají při inspekcích vyhodnocovány jako úspěšné. V moři škol českého školství je to možná pár kapek, přesto jsme za tento kamínek do mozaiky vzdělávání vděčni. Dvě z našich škol usilují již několik let o možnost zvýšit kapacitu žáků a zajistit své působení do dalších let stavbami nových školních budov, které budou splňovat požadavky pro současnou podobu výuky.

Poslechněte si článek:

(ČB 6/2018)

Pavol Bargár, kurátor sboru Praha-Uhříněves
Keď som asi pred osmi rokmi prvýkrát do nášho kostola v Uhříněvsi vstúpil, na prvý pohľad ma upútala nástenná mozaika za stolom Pánovým zobrazujúca Golgotu. Zložená z rôznofarebných kamienkov väčšieho i menšieho tvaru je vo svojej prostote nesmierne silná a pôsobivá. Zvonku zase kostol na mňa pôsobí pozitívne svojím prirodzeným zasadením do okolitého prostredia a otvorenosťou (žiadny plot). Avšak kostol, to v prvom rade nie je budova, ale spoločenstvo ľudí. A to uhříněveské si moju rodinu a mňa svojou otvorenosťou, civilnosťou a vskutku kresťanskou láskou získalo okamžite.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2018) K tématu s názvem Děláme dobré věci nejsem možná ten pravý. Jednak sám hodně zkazím. A taky dělám i mnohé (od začátku) ne-dobré věci – podrobnosti bych si raději ponechal pro sebe… A nadto jsem už v dětství slýchával (dobře po helvítsku), že člověk přece nedělá NIC dobrého, že je to leda pytel kdečeho nedobrého; do podrobností bych taky raději nezabíhal. Než pokročíte na další stránku Českého bratra s tím, že z toho nic dobrého nekouká – musím přiznat, že mám nad tou helvítskou negativní a pesimistickou antropologií (tedy učením o člověku) své otazníky.

Poslechněte si článek: