(ČB 6/2018)

Pavol Bargár, kurátor sboru Praha-Uhříněves
Keď som asi pred osmi rokmi prvýkrát do nášho kostola v Uhříněvsi vstúpil, na prvý pohľad ma upútala nástenná mozaika za stolom Pánovým zobrazujúca Golgotu. Zložená z rôznofarebných kamienkov väčšieho i menšieho tvaru je vo svojej prostote nesmierne silná a pôsobivá. Zvonku zase kostol na mňa pôsobí pozitívne svojím prirodzeným zasadením do okolitého prostredia a otvorenosťou (žiadny plot). Avšak kostol, to v prvom rade nie je budova, ale spoločenstvo ľudí. A to uhříněveské si moju rodinu a mňa svojou otvorenosťou, civilnosťou a vskutku kresťanskou láskou získalo okamžite.

Poslechněte si článek:

Petr Ryšavý, marketingový expert, sbor Praha-Střešovice
Náš kostel, to je dominantní věž, za kterou se budova kostela jakoby ztrácí, a proto mě vždy překvapí velikost chrámu, podtržená množstvím světla a výškou stropu. Osvětlení ve vrcholku věže působí, jakoby svítila lucernička do tmy, na město, tak jak to architekt plánoval. Jako kontrast k velikosti chrámu je zbytek prostoru stísněný, mnohé funkce dodány provizorně, na některé není místo. Když se ale vyskytuji u kostela mimo neděli, jeví se mi „zamřížovaně“ (což je dáno těmi hrubými železnými mřížemi na vstupních dveřích, ve všední dny zavřených). Jak stojí v parku, obklopen plotem, působí osamoceně a klidně.

Jiří Gruber, farář v Brně
Náš sbor má v Brně kostely dva. Betlémský kostel působí zvenku nenápadně, protože je skryt v zeleni a ve svahu Špilberka. Uvnitř je překvapivě útulný – díky dřevěnému stropu a jednotnému prostoru. Druhý kostel, který jsme po válce převzali od německé evangelické církve, zná v Brně každý a vžil se pro něj název Červený kostel. Musím se přiznat, že já sám jsem jej dlouho neuměl přijmout za svůj. Byl na mne příliš veliký, vysoký, chladný; navíc cihlový. Ale postupně jsem jej přijal. Pomohlo mi mimo jiné setkání s původnímu uživateli tohoto kostela, s kterými jsme v něm slavili bohoslužbu smíření.

Jan Kirschner, stavař a teolog, Nový Bor 
O kostelích v českolipské farnosti, kde si mohu říkat, že jsem doma, jsem psal v tomto i minulém čísle Českého bratra. Řada jazyků má stejné slovo pro společenství křesťanů i budovu, kde se církev shromažduje. To ale neznamená, že se máme spokojit s nevkusem a říkat si, že je jedno, jak dům Páně vypadá. Proto do třetí oprýskané budovy, která našemu sboru v Novém Boru patří, respektive její část užíváme jen jako věcné břemeno, nechodím příliš rád a toho břemena bych se klidně rád zbavil. Naštěstí alespoň interiér je díky novoborskému skláři útulný.

 Hynek Tkadleček, farář v Horních Dubenkách
Náš kostel na mě působí pokojně, smířlivě, zve k spočinutí. Čistý, prostý, opraven, schoulen pod mohutnou lípou, převyšující i věž. Oči přitahuje vnějším, otevřeným schodištěm na kruchtu kostela. Uvnitř mne pak překvapuje svou klenutou prostorností; odhání mou stísněnost, úzkost a obavy. I po mnoha opravách stále ještě přiznává kořeny svého augsburského vyznání. Na zdi majestátně pokorné vyznání svědků víry napovídá, že tomuto prostoru a všemu světu kraluje Hospodin.

Jiří Hofman, žurnalista a mluvčí ČCE, Nymburk 
Krásná stavba. Dřevěnému interiéru, barevným vitrážím i novorenesanční fasádě to nejvíc sluší v zapadajícím slunci. Pro mě co detail, to dětská vzpomínka. Tréma před mikrofonem, ošoupané lavice a háčky na nich, které sváděly ke hře… Nápis nad kazatelnou umím pozpátku. S věkem se vnímání posouvá. Vidím opravy, údržbu… Jako každé budově, i kostelu vtiskne obsah až život uvnitř. Ten nymburský je pro mě především vzácným svědectvím.

Noemi Batlová, pastorační pracovnice, Olomouc
První dojem zvenku – nenápadná budova s věží, omítnutá šedým břízolitem, který je zachovalý, ale pěkný není. Budova moc nepřitahuje, až při bližším pohledu čteme nápis nad vstupními dveřmi „MY KÁŽEME KRISTA“, a při pohledu vzhůru – nový kříž na věži. Je to kostel – teď už to vědí i kolemjdoucí. Vevnitř je pocit příjemnější, i po třiceti letech od obnovy je prostor stále moderní, jednoduchý, architektonicky čistý, i když trochu smutný. Nejkrásnější je tady ale hemžení lidí.

Jana Buzková, Vsetín-Horní sbor
Jedním slovem dobře. Domácky, ale důstojně. Je v něm teplo, světlo i dobrá akustika. Lavice jsou pohodlné a měkce čalouněné. Topení pod lavicemi je zabezpečené ochranou mřížkou, aby se někdo nespálil. Kostel má kvalitní měděnou střechu, novou fasádu. Boční vchod má bezbariérový nájezd. Přestože je ještě z tolerančního období, téměř 200 let starý, je myslím dobře udržován. A bohudíky bývá i rovnoměrně zaplněn.