(ČB 7-8/2018)

Monika Žárská, Ústav translatologie FF UK
Rok co rok překládám do němčiny výroční zprávu vsetínského střediska Diakonie ČCE. Málokdo čte texty pečlivěji než osoba, která je překládá. A mně od začátku byla nápadná jedna věc: jak se ta práce rozšiřuje, přestože stát a kraj je skoupý, v některých obdobích byl skoupý až skandálně. Na nejistotu, pokud jde o finanční zabezpečení, reaguje tato Diakonie zvýšenou aktivitou a vynalézavostí, vynakládáním „času navíc“ (počítá si hodiny ten, kdo ve Vsetíně vysedává nad žádostmi o granty?). Stačí porovnat čísla. A zamyslet se nad tím, co tuto práci pohání.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 6/2018) Jeden neuskutečněný dialog Nehemjáše s evangelickým farářem. Variace na první kapitoly knihy Nehemjáš.

„Tak mi řekni, milý Nehemjáši, co mám dělat. Do kostela teče, okna netěsní, některá jsou rozbitá, dveře vržou a nedovírají, sborová kuchyň padá na hlavu a v modlitebně se na podlahu nedá ani dívat, natož po ní chodit. A peníze nejsou. Ne, nejsem žádný zbabělec, dělám, co můžu. Ale teď mi nějak docházejí síly. Myslím na ty vzácné předky z potoleranční doby, kteří nejeden toleranční kostel vystavěli ze svých vlastních prostředků, a stavby netrvaly ani rok. Však náš kostel v Mělníku i kostel ve Vysoké jsou dokladem takové víry a statečnosti a především lásky k Bohu. Co mám dělat?“

Poslechněte si článek:

(ČB 6/2018) Na třetím zasedání ustavujícího generálního sněmu (18. prosince 1918) byl v evangelické modlitebně na Královských Vinohradech odhlasován vznik synodního výboru, který měl pro nově vzniklou církev prozatímně nahradit funkci Vrchní církevní rady ve Vídni. Sestával z devíti členů, a to čtyř farářů a pěti laiků, kteří byli zvoleni ještě téhož dne v tomto složení:
* Ferdinand Císař (superintendent Moravské superintendence h. v. a farář v Kloboukách)
* Ferdinand Hrejsa (superintendent Východní superintendence a. v. a farář u Salvátora)
* Kamil Nagy (farář ve Vanovicích)

Poslechněte si článek:

(ČB 6/2018) Barbora Veselá je v naší církvi od seniorátu Západočeského až po Moravskoslezský jako výtvarník opravdu dost známa, v našich sborech si po výtvarné stránce poradila už s lecčíms. Vystudovala SOŠV – Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara. S manželem Jiřím, architektem, kterého také leckdo dobře znal, například jako tvůrce našeho herlíkovického kostela, mají dvě dcery a dva syny. Jiří v roce 2006 zemřel. A Barbora od roku 2007 žije v Přistoupimi u Českého Brodu.

Poslechněte si článek: