(ČB 7-8/2018) V této perspektivě je diakonie anticipace „nového řádu všech věcí. Není to zmírňování nouze, ošetřování ran a sociální kompenzace, nýbrž předjímka nového života, nového společenství svobodného světa. Bez této perspektivy království Božího se diakonie stává bezmyšlenkovitou láskou, která jen kompenzuje. Bez diakonie se však naděje Božího království stává utopií bez lásky, která jen klade požadavky a obžalovává“.
Poslechněte si článek:
(ČB 7-8/2018) Na letošní rok, kdy si ČCE připomíná sto let od svého vzniku, připadá také jedno nepovšimnuté výročí: 20 let od obnovení diakonátu v naší církvi. Je možné řadit i tento institut k dědictví, kterého si ceníme a které chceme rozvíjet, nebo je spíše „mrtvě narozeným dítětem“?
Poslechněte si článek:
(ČB 7-8/2018) Lubomír Vraj (*1968) pracuje už třiadvacet let v Domově pro seniory Pohoda Chvalkovice (sociální zařízení, jehož zřizovatelem je krajský úřad Olomouckého kraje), z toho třináct let jako vedoucí sociálního úseku. Je jeden z prvních absolventů brněnské Evangelické akademie – Vyšší odborné školy sociálně právní. V roce 1990 začínal na ústředí Diakonie, byl v představenstvu střediska Travná, je člen dozorčí rady Diakonie Rýmařov. V roce 1998 absolvoval bakalářské studium sociologie na olomoucké filozofické fakultě Univerzity Palackého.
Poslechněte si článek:
(ČB 7-8/2018) „Až budeš něco potřebovat, pomůžem ti,“ křičeli za ním mravenci. Vy mně toho asi pomůžete, ubožátka, pomyslil si Janek. (Božena Němcová: Velká kniha pohádek, s. 164. Praha: Albatros, 1988.)
Praktický teologický obor Diakonika se na Univerzitě Karlově – Evangelické teologické fakultě studuje deset let. Vznikl jako Křesťanská humanitární a pastorační práce v situaci, kdy severské protestantské fakulty zamýšlely společné studium s Prahou a česká Diakonie ČCE zvažovala, jak pro vzdělávání humanitárních pracovníků využít zkušenosti z povodní.
Poslechněte si článek: