(ČB 10/2019) Chebské kritérium

Když se v Čechách chýlily ke konci husitské války a do Basileje byl svolán sněm, kde se měly dohodnout kontury budoucího uspořádání poměrů v Čechách, podařil se v květnu 1432 husitským vyjednavačům husarský kousek. V příhraničním Chebu se se svými oponenty dohodli na tom, co bude „soudcem“, tedy kritériem dalšího dohadování. Měly to být zákon Boží, praxe Kristova a prvotní církve spolu s koncily a doktory, kteří se v nich pravdivě zakládají. V důrazu na Bibli jako nejvyšší normu pak po necelých 100 letech navázal na českou reformaci Martin Luther. A naopak, v polemice s Lutherem, přijal v roce v roce 1546 tridentský koncil usnesení, podle něhož je pro římskokatolickou církev zdrojem evangelia jak Písmo, tak tradice, v církvi předávaná. Na dlouho se pak zdálo, že protestanti mají Bibli, zatímco katolíci tradici. Teprve v minulém století oba církevní bloky objevily, že jejich stanoviska nejsou tak úplně vzdálena. Protestanti přiznali své prostředkující a kontrolní tradice. Katolíci se zase na druhém vatikánském sněmu jasně přiznali k Bibli.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 10/2019) „Žijeme ve světě, který se vyžívá ve shazování autorit. To dnes vidíme všude. Dobře to lze pozorovat ve školství, kde autoritu učitelů zpochybňují jak žáci, tak rodiče.“ To jsou slova spisovatelky Petry Hůlové. Konkrétní příklad svého pojetí svobody podal v televizní debatě jeden populární bavič a „filosof“. Radí dětem: „Když se ti ve škole chce pouštět větry, tak je pouštěj. A jestli to učitelce vadí, ať otevře okno.“ (Poznámka: Základní přikázání satanismu zní: „Dělej, co chceš!“)

Poslechněte si článek:

Co přesně myslíme slovem „autorita“?

Ono má nejméně dva významy. Za prvé jde o pravomoc. Člověk má právo v nějakém smyslu druhým vládnout, ovládat je. Například učitel má právo žádat děti, aby Pokračování textu →

(ČB 10/2019) Jakožto nejmladší člen redakční rady jsem dostala nelehký úkol zamyslet se nad tím, co nebo kdo je pro dnešní mladou generaci autorita. Prosím laskavého čtenáře, aby nepovažoval následující text za obecnou pravdu, ale za výsledek mé subjektivní a skromné úvahy. Jakožto člověk, který je chronicky „out“, je totiž značně pravděpodobné, že se o svých vrstevnících zmýlím. Prosím tedy zejména je o shovívavost.

Poslechněte si článek:

Je přirozené, že s proměnami doby se mění i trendy a autority. Říká se, že my Češi máme k autoritám odtažitý vztah, který v nás zakořenila léta v područí různých (polo)totalitních režimů. Pokračování textu →

(ČB 10/2019) Samozřejmě Boha, ale napadají mě i dva druhy světských autorit, se kterými se v naší církvi setkáváme. Jednak jsou to autority vyplývající z hierarchie ČCE, které stojí na špici naší organizační struktury, a bez nichž by církev nefungovala. A pak je tu ještě jiná autorita, trochu přirozenější, a tou jsou pro mě všichni lidé starší než já, lidé, kteří něco prožili a nezdráhají se o své zkušenosti podělit. Těm bychom měli naslouchat.
Jan Kolínský, člen střešovické mládeže

Poslechněte si článek:

Měl jsem autoritativního otce a vzpurnou povahu, snad proto mám s autoritami vždycky problém. V církvi taky. Farář pro mě není „autorita“, směrník, ale tlumočník, vykladač písma. Dobrý farář voní Biblí. Autoritou má být jedině Ježíš („on musí růsti, já pak menšiti se“), zvěst, Bible, ale vím, že na to často zapomenu. Líbí se mi, že evangelíci na autority moc nehrají, Pokračování textu →