(ČB 11/2021) Být v blízkosti pozůstalého není nic příjemného: tolik byste chtěli nabídnout pomocnou ruku, ale nevíte jak. Přešlapujete jako slon v porcelánu a poslední, co byste si přáli, je ublížit člověku, který už teď trpí víc, než je lidské. Nejsem ani psycholog ani průvodce pozůstalých, ani nic podobného. Jen jsem byla tam, na druhé straně. Mám zkušenost s tím, jaké je to truchlit a být obklopena lidmi, kteří nevědí, co říct či udělat, aby vám ulevili.
Pokračování textu
(ČB 11/2021) Náš příběh začal tak jako většina – s Honzou jsme se potkali, zamilovali se do sebe a loni v létě jsme se vzali. Chvíli po svatbě jsem otěhotněla a s Honzou jsme se těšili na to, jak nám dítě změní život. Ale 16. března naše dítě umřelo. Předčasně se mi odloučila placenta a náš chlapeček byl ve vteřině bez kyslíku. Mě samotnou celkem promptně dopravili na operační sál a provedli císařský řez, aby mi zastavili vnitřní krvácení. Paní doktorka mi řekla, že moje dítě nemá srdeční rytmus a že se s tím bohužel nedá nic dělat. Tak taková je naše zkušenost se smrtí. Je surová, drsná, nečekaná a naprosto definitivní. Oba dva jsme za posledního půl roku naráželi na to, že mluvit o smrti je tabu. Hlavně, když se to týká malého miminka. Pokud vás potkala podobná zkušenost a chtěli byste o tom s někým mluvit, naše e-mailové adresy jsou uvedeny na konci tohoto článku. A protože jsme chtěli, aby v tomto článku zazněly hlasy nás obou, rozhodli jsme se, že spolu povedeme rozhovor.
Pokračování textu
(ČB 11/2021) Kdo by neznal Cestu domů? Jistě jsme o ní už psali, každý ale neví, že tato paliativně zaměřená organizace slaví letos 20 let od svého vzniku, ustavena byla na jaře roku 2001.
Cesta domů nabízí služby mobilního hospice, pečuje o nevyléčitelně nemocné a umírající, a zároveň pomáhá pozůstalým v době jejich zármutku.
(ČB 11/2021) Moc nevím, jak se připravovat. Ale na smrt ano, a sice filosofováním, když si připravuji něco k tématu „život a smrt“. To vede samo k otázkám. Otvírá se přitom krása života, která je neustále ohrožována, ale je krásou vždy ve svých mezích. Proto je dobré na ní nelpět a spíš vyhlížet něco lepšího. To pak možná to s tím umíráním nebude tak zlé.
Jiří Hoblík, religionista, filosof