(ČB 11/2021) Moc nevím, jak se připravovat. Ale na smrt ano, a sice filosofováním, když si připravuji něco k tématu „život a smrt“. To vede samo k otázkám. Otvírá se přitom krása života, která je neustále ohrožována, ale je krásou vždy ve svých mezích. Proto je dobré na ní nelpět a spíš vyhlížet něco lepšího. To pak možná to s tím umíráním nebude tak zlé.
Jiří Hoblík, religionista, filosof
Občas si pohřeb chystám. Pro své parte mám založenou báseň od Kurta Martiho, doufám, že syn bude v té době hrát na trubku tak, aby to s varhanami byly pěkný fláky, poprosila jsem kamaráda, aby s manželem a švagry nesl rakev, čímž si zajišťuju, že neumřou dřív… Ale popravdě, spíš se snažím neumřít vnitřně zaživa.
Marta Sedláčková, evangelická farářka
Na smrt se snažím připravovat tak důkladně, že jsem nazpíval cédéčko O smrti i vesele, kde jsou duchovní písně o smrti barokní i postbarokní, tedy Bach, Ryba nebo Sušil. A nazpíval jsem je jednak proto, aby ve větší známost vešly, a jednak, aby se hrály na mém vlastním pohřbu. Je to trochu zlehčování vážného, vím. Připravuji se, vážně i nevážně, protože vím, že nejsem a nebudu dost připraven nikdy.
Martin C. Putna, literární historik a výpomocný kazatel
Před časem mi jedna vědma předpověděla, že se dožiju 88 let. Tak mám ještě 30 let čas. Ale teď vážně. Smrt mě může potkat kdykoli, takže bych měl být připraven stále. Ale můžu se vůbec připravit? Mít závěť, uspořádané věci, rozloučit se každý den s nejbližšími? Takhle to uspořádané nemám. Měl bych ale mít pocit, že věci, které nemám dodělané, po mně někdo převezme, a že neodejdu tak, aby vůči mně někdo cítil nějakou křivdu. Požádat o odpuštění a odpustit se dá každý den. Ne, že by mi to šlo.
Jan Fencl, farmaceut, kurátor sboru Praha 3-Jarov
Nemohu říct, že se připravuji, a nevím, jestli to jde. Ve středním věku na to už ale člověk myslí. Z rozhovoru s vrstevníky ve sboru vyplynulo, že je moc dobře zanechat instrukce pro pozůstalé, kde co je, nebo sepsat, jak má pohřeb vypadat. Už mám aspoň vybrané písně ze zpěvníku a nechci smuteční hudbu – smrt křesťana přece není tragédie. Téma smrti se ale zcela vytěsnilo. Mluví se pak o ní spíše s podivem, že někdo zemřel příliš brzy – příliš pozdě/příliš náhle – příliš to trvalo/byl příliš zdravý – příliš nemocný. Jako by smrt měla přicházet vhod. Tak to ale není. Proto se lidé dříve modlili za dobrou smrt, což je i podle mě ta nejlepší příprava.
Petr Vacíř, advokát a výpomocný kazatel