(ČB 9/2020) Jistě ano, otázkou spíše je, jak přesně rozumět slovu „kultivovat“ a čím je v tom poezie zvláštní a jedinečná ve srovnání s románem, jinými druhy umění, ale také s filosofií nebo třeba historií.
Poslechněte si článek:
Archiv pro rubriku: Téma
Otázka na tělo: Co vás odnaučuje jemnosti?
(ČB 9/2020) Hrubé záplaty na hrubých pytlech. Pocit slabosti, nespravedlnosti, únavy, bezmoci a vzteku, když si sama sebelítostivě připadám jako „příliš citlivá“ a „naivní“ potrefená husa nebo je mi okolím doporučováno, abych jemnost „ve vlastním zájmu“ potlačila, abych protřela a přiostřila. Dodám, co mě učí a přivádí zpět: Inspiruje mě, když je někdo jemný a zároveň silný. Snažím se o takových lidech přemýšlet a říkám si, že jemnost má vrozenu každé lidské mládě, ale pěstovat si ji cíleně, tříbit a živit ji v sobě promyšleným způsobem tváří v tvář získaným životním kotrmelcům a při vědomí všech možných spletitostí světa, to je umění a velká síla.
Klára Schneiderová
Poslechněte si článek:
Biblická úvaha: Radujme se… až jednou…?
(ČB 7+8/2020) …vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. (Jan 16,22–24)
„Radujme se vždy společně…“ Oči skloněné k zemi, tváře zasmušilé. Koho zarazí ten paradox? Pěje kroužek vyčkávajících na dílek chleba a nesmělý hlt vína. Koho napadne, že Ježíš neříkal „srkejte z něho všichni“? V dětství mně z pohledu na to běhal mráz po zádech. Dnes o tom mohu více přemítat. Ale co proti tomu namítat? Výraz dávnoleté mentality, která je vnitřně přesvědčena, že právě takto se má slavit svatá večeře Páně. Slavit? Bujaré veselí bych od takového slavení nečekal, ale variaci na pohřební slavnost také ne. Ježíš byl přece nejen ukřižován – na tom jako by slavení ulpělo, nýbrž byl i vzkříšen. Tak tedy radost patří až do stavu vzkříšení? S Ježíšem ale už za jeho pozemského působení můžeme spojovat radost; jeho vlastní i tu, kterou způsoboval. A také smysl pro humor, který křesťané podceňují, ale o ten tady nejde.
Rozhovor s farářem Hynkem Tkadlečkem
(ČB 7+8/2020) Evangelický farář Hynek Tkadleček, aktuálně působící v Horních Dubenkách, je velmi činorodá osobnost. Vedle svého duchovního působení stíhá ještě pořádat další bohulibé aktivity mimo kostel. Radost tak rozdává i lidem, jejichž život často příliš veselý není. K nejznámějším akcím, které připravuje, patří letní divadelní festival Parrésia, jehož tradice má již čtvrt století. Hynka Tkadlečka jsme se ptali na to, jaké to je radost šířit, i jak se ta radost propisuje do jeho vlastního života.