(ČB 4/2021) Základ církve tvoří vedle samého Krista lidé. A jejím jádrem jsou lidé aktivní. Nejeden potenciálně aktivní evangelík však odpadne paradoxně právě po etapě svého duchovního života, během níž by se měl ve své víře utvrdit – po konfirmaci. Čím to je? A jak to udělat, aby byl „kostel“ pro konfirmandy atraktivní i v dnešním světě, plném rozmanitých možností, jak vyplnit svůj volný čas?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 4/2021) Konfirmována jsem byla před 60 lety. Dodnes mám v paměti, jak důležitá událost to pro mě byla. Příprava na konfirmaci byla obdobím, v němž jsem promýšlela hlavně význam křtu a večeře Páně. Pokřtěna jsem byla jako nemluvně, a konfirmaci jsem tedy vnímala jako osobní přitakání ke křtu. A velmi slavnostní byla skutečnost, že jsem při konfirmaci mohla prvně přistoupit k VP. Viděla jsem u svých rodičů, že je to pro ně významná věc. Cítila jsem, že eucharistie je něco mimořádného, co mě včleňuje do společenství Kristova lidu. Konfirmace byla tedy pro mě důležitá také tím oficiálním přijetím do sboru. Uprostřed necitlivého totalitního systému to bylo místo opravdovosti, svobody a bezpečí.
Lia Valková, bývalá synodní kurátorka ČCE
(ČB 3/2021) Zvěstování evangelia dětem mi působí velkou radost. Sám jsem je prožíval v nedělní škole v Zábřehu. Nedělka se tam konala před bohoslužbami, měla pevné schéma a trvala celou hodinu. Naučil jsem se tam biblické příběhy, písně a spoustu biblických veršů nazpaměť. Bez nadsázky můžu říct, že to podstatné, co jsem potřeboval pro život a své budoucí povolání, mi dala právě nedělní škola. Po ní zůstávala ještě řada dětí na společných bohoslužbách a účastnila se spolu s dospělými uctívání Boha. Tím dvojím se v nás malých začal utvářet křesťanský světový obraz, v němž má Bůh jedinečné postavení. Ti, kdo vedou děti, potřebují sami jasné životní směřování. Doporučoval bych, aby byli vedeni a povzbuzováni kazatelem a pověřováni staršovstvem, tak aby se výchova dětí ve sboru stala záležitostí všech. Je velká škoda, jestliže se někde v nedělce místo vyučování nebo zpěvu hrají hry.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 3/2021) Petra Bandhauer žije ve sboru Sedlec-Prčice, učí cizí jazyky, ale vystudovala také evangelickou teologii a léta se v církvi věnuje práci s dětmi. Rodičovská zkušenost ji vedla k hlubšímu promýšlení toho, jakým způsobem přivádět děti k Bohu tak, abychom je nemanipulovali. Zkušenosti s pedagogikou Marie Montessori a s Katechezí Dobrého pastýře ji pak nasměrovaly až na pozici ředitelky společnosti Godly Play Česká republika, z.ú. A právě o katechezi Godly Play jsme si spolu povídaly.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK