(ČB 3/2021) Petra Bandhauer žije ve sboru Sedlec-Prčice, učí cizí jazyky, ale vystudovala také evangelickou teologii a léta se v církvi věnuje práci s dětmi. Rodičovská zkušenost ji vedla k hlubšímu promýšlení toho, jakým způsobem přivádět děti k Bohu tak, abychom je nemanipulovali. Zkušenosti s pedagogikou Marie Montessori a s Katechezí Dobrého pastýře ji pak nasměrovaly až na pozici ředitelky společnosti Godly Play Česká republika, z.ú. A právě o katechezi Godly Play jsme si spolu povídaly.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
Co by mě čekalo, kdybych jako dítě přišla u vás ve sboru do nedělní školy?
Běžné setkání u nás, ve sboru Sedlec-Prčice, vypadá tak, že děti přijdou, odloží si, vezmou si pohodlné vlněné ponožky a vstupují do místnosti, do které jsou ale pozvány. Osoba, které říkáme průvodce, před vstupem do místnosti osloví dítě jménem a zeptá se ho, jestli se těší nebo jestli je připraveno na dnešní vyprávění; malý človíček tak ví, že vstupuje někam, kde je otevřeno právě pro něj. Tam už sedí vyprávěč a děti se usadí pokud možno v kruhu, ale tak, aby se cítily dobře. Místnost je speciálně pro Godly Play zařízena. Jsou tam nízké otevřené police a každý materiál je na otevřeném podnosu, v krabici nebo na stojanu, a má své místo. Vypravěč má za sebou malou dřevěnou sošku znázorňující zmrtvýchvstalého Krista, je tu zapálená svíce a otevřená Bible. Vypravěč děti přivítá jménem a ptá se jich, jak se jim daří a jestli se na dnešní lekci těší. Děti jsou většinou nadšené a plné očekávání. Díváme se také, v jaké části liturgického roku se nacházíme a jaké vyprávění nás tedy čeká.
Jak se při setkání pracuje s biblickým příběhem a s jeho předáváním?
Nejprve příběh vyprávíme a přitom si „hrajeme“ s pomocí připravených materiálů. Každé vyprávění má svou sadu materiálů, které jsou podle Montessori zásady ze dřeva, kamene, písku, filcu, občas nějaká suchá větvička… Pak následují čtyři typické otázky, které vedou děti k tomu, aby si uvědomily, co je důležité. To je velmi zásadní, říká se tomu „vytěžující rozhovor“. Vypravěč děti nechává mluvit. Žádná odpověď není špatná. Pak přijde část, které se říká kreativní. Děti si vyberou, co chtějí dělat – mohou kreslit, malovat, modelovat, stavět z přírodních materiálů, někdo si vezme materiál k vyprávění, které už zná a které ho zaujalo… V závěru kreativní fáze, když je čas, máme ještě takzvanou slavnost. Sedneme si opět do kroužku, každý dostane před sebe ubrousek, nějakou drobnost k zakousnutí a nápoj. Tady je taky prostor pro ztišení a pro modlitbu. Na závěr se s dětmi jmenovitě rozloučíme a popřejeme jim, ať je Pán provází a ať jim žehná. Celé setkání trvá asi padesát minut.
Jak rychle si děti osvojí takový průběh společného setkání? A dovedou se opravdu padesát minut takhle soustředit?
Děti se to samozřejmě musejí trošku naučit. Důležité je, že už překročením prahu se připravujeme na příběh, který nás čeká. A děti jsou většinou zvědavé. Těší se, co je čeká, a tak se utiší. Pokud jde o věší skupinu a velkou místnost, pak je kromě vypravěče nezbytná právě přítomnost průvodce. Ten dětem připomíná, že je zrovna čas poslouchání a že pak zase ony mohou něco říct. Někdy je potřeba vzít některé dítě stranou; často si pak samo uvědomí, že se chce vrátit, a dokáže se ukáznit.
Zmínila jste, že lekce Godly Play trvají zhruba padesát minut. Je to tedy setkání, které probíhá paralelně vedle bohoslužeb, anebo v jinou dobu?
U nás setkání probíhá v neděli v rámci nedělní školy. Ale v minulých letech jsme jednou za měsíc nebo po šesti týdnech s dětmi setkávali i během týdne. Přišly na to, co už slyšely v neděli, ale mohly přitom přijít i děti z katolického společenství ze Sedlce. Při těchto setkáních jsme měli delší časovou dispozici – devadesát minut. Říká se, že to je optimální, aby byl čas na všechno a nemuselo se spěchat.
Godly Play je ekumenicky otevřená katecheze, která dětem pomáhá objevovat Boží přítomnost v našich životech. Skrze hru a vlastní duchovní zkušenost s biblickými příběhy si děti utvářejí a prohlubují vztah k Bohu, k bohoslužbám i ke společenství církve. Tvůrcem tohoto přístupu je teolog a pedagog, reverend Jerome W. Berryman, který se na vědecké úrovni věnoval metodě Montessori a teologii dětství. To dalo katechezi Godly Play ideový základ.
Čím vás právě tahle metoda zaujala?
Zaujala mě tím, že při ní maximálně respektujeme dítě v jeho svobodném projevu; neříkáme mu, co je správně, kdo je Bůh a jaký je, ale pomocí biblických příběhů a pomocí těch úžasných materiálů na to děti přicházejí samy. Objevují svou cestu; objevují vlastnosti a hodnoty jinak předávané slovem. Tenhle respekt mě oslovil. Heslem Godly Play je vlastně: Pomoz mi, abych uvěřil sám; po
moz mi, abych našel k Pánu svou cestu. A velice mě oslovilo, že děti mají svůj prostor a kde jsou pro ně připraveny krásné didaktické materiály. Když se vezme vak s pískem a vypráví se o putování pouští, tak to je něco tak úžasného, že to milují i dospělí. Je to živé, organické. Tahle svoboda a kvalitní materiály, které jakoby vyprávějí, to mě oslovilo asi nejvíc.
Co je tedy potřeba k tomu, aby se ve sboru začalo touto metodou pracovat? Kde začít?
Petra Bandhauer
Je dobré podívat se třeba na nějaké video na internetu (doporučujeme např. stránky Godly Play Foundation) a také absolvovat alespoň úvodní jednodenní seminář a optimálně i tzv. vypravěčský kurz, tedy nastudovat metodu teoreticky, ale taky ji zažít osobně. Pak je dobré vejít do kontaktu s někým, kdo už Godly Play praktikuje delší dobu a pořídit si kvalitní pomůcky z přírodních materiálů. Je pravda, že kdyby si člověk chtěl pořídit všechno z chráněné dílny v Lipsku anebo úžasné finské pomůcky, bude to docela drahé, takže my zpočátku často vyrábíme materiály z lepenky nebo dřevotřísky. Ale už i u nás máme dílnu v okruhu brněnských „godly playerů“. Další důležitá věc je zařídit místnost nebo alespoň koutek, kde bude materiál k jednotlivým příběhům vždy na svém místě. Ale není to herna. Není to tak, že si vezmu postavičky z Betléma a dělám si s nimi cokoliv.
Jak se to celé podařilo ve vašem sboru?
Moje nadšení se úžasně potkalo jednak s naší velmi otevřenou paní farářkou Pavlou Jandečkovou a jednak s lidmi, kteří ve sboru jsou a mají děti a vnoučata, a také s tím, že jsme ve sboru chystali revitalizaci jedné místnosti. Tudíž se úplně nabízelo tu místnost rovnou připravit jako víceúčelovou místnost pro děti a mládež. Od roku 2015 jsme ji sami začali upravovat, díky darům z různých stran jsme ji vybavili a postupně pořád dovybavujeme.
Je metoda Godly Play vhodná pro každého, anebo jsou tu nějaká úskalí?
Jedna ze zásad Montessori pedagogiky je připravený učitel. Takže je potřeba důkladná příprava. Jednak co nejkvalitnější a nejlepší materiál, co možná nejlépe odpovídající těm originálním. A pak je potřeba příprava textová. Někteří jsme bojovali s tím, proč se učit nazpaměť texty pana Berrymana, když jsme přece schopni podat dětem příběh svými slovy. Ale nakonec jsme akceptovali, že toto je určitá jednotná forma a nejnezbytnější základ. Takto se příběh vypráví v Británii, Norsku, Německu, Lotyšsku, u nás… Pak je tu samozřejmě možnost příběh rozvést, třeba v té kreativní fázi. Je zkrátka dobré držet se ducha té práce a být pokorní, ale také brát v potaz situaci vlastního společenství. Příprava je tedy docela náročná, ale věřím, že ty příběhy jsou nosné a že když člověk ví, co dělá, a modlí se za svou práci, není potřeba mít obavy.
A pro jaký věk je metoda vhodná?
Úplně optimálně pro děti předškolního a mladšího školního věku, ale stejně jsou prý z této katecheze nadšeni středoškoláci. A například němečtí přátelé pracují s upraveným materiálem ve větším formátu v domově pro seniory nebo ve stacionáři pro lidi s postižením. Zkrátka je to velmi atraktivní, a tak i starší lidé si to moc rád vyzkoušejí. Je to velice adaptabilní. Pan Berryman tak pracoval i v různých odděleních nemocnice.
Co se s dětmi probere během jednoho roku?
Godly Play je postaveno jako soubor vyprávění pro celý školní rok. Během jednoho roku se vyprávějí biblické příběhy ze Starého i Nového zákona, sváteční okruhy (Vánoce, Velikonoce, Letnice), večeře Páně, Ježíšův život a život apoštola Pavla. To jsou základní příběhy, které děti během roku zažijí. Pokud jsou setkání častější, pak se do toho základního kurikula samozřejmě přidávají další příběhy.
Co je společnost Godly Play ČR a jaké má cíle?
S lidmi, kteří se u nás věnují Godly Play, jsme se léta potkávali na kurzech u nás i v zahraničí a dospěli jsme k tomu, že potřebujeme jakousi formální základnu. Proto jsme v roce 2019 založili zapsaný ústav se sedmičlennou správní radou. Všichni jsme vlastně dobrovolníci, učitelé a pedagogičtí asistenti. Organizujeme vzdělávání, podporujeme rozvoj této metody a dohlížíme na její kvalitu. V loňském roce jsme uzavřeli smlouvu o autorských právech, takže můžeme přeložit a vydat tři díly knihy pana Berrymana s lekcemi vyprávění pro celý rok. Doufejme, že letos na jaře vydáme první díl. Chceme podporovat každého, kdo o to má zájem. Je dobré o sobě vědět a své zkušenosti sdílet.
připravila Jana Hofmanová