(ČB 6/2015) K článku Víme, o čem mluvíme, O. Richterová , ČB 4/2015
Tento článek považuji za velmi přínosný, zvláště proto, že nejsem odborník na český jazyk. Že se jazyk vyvíjí, nás letos dostatečně přesvědčily citace textů mistra Jana Husa ve čtení Na každý den. Díky za ně! Méně si už uvědomujeme a je proto důležité připomínat, že „jazyk ovlivňuje naše myšlení“…, že „slovy i jejich absencí dáváme najevo svůj postoj“.
(ČB 5/2015) Na mezinárodní teologické konferenci o M. Janu Husovi v dubnu skutečně zazněla věta o Husově naivitě (špatně odhadl svou situaci) a o jeho zhoubné tvrdohlavosti. Páté číslo Českého bratra o konferenci referuje a mj. uvádí, že tak pravila jedna z přednášejících. Dodávám však, že tato charakteristika M. Jana byla vyslovena jako informace o jednom ze současných postojů k Janu Husovi, v přednášce jich bylo představeno pět; onen názor byl vyjádřen v jedné z novějších publikací o Husovi (která si jinak po každé stránce zaslouží obdiv a úctu) a bylo dobře upozornit i na něj. Pokračování textu
(ČB 6/2015) Hráli jste někdy moře? Vymyslela jsem si tu roli sama. Budu dělat velké vlny, rozkymácím loď. Ať si zkusí, zač je toho loket, na takové lodičce vyrazit na moře. Bouřka, vichr, temné síly.Umocněné zvuky bubnu. Při závěrečném semináři kurzu bibliodramatu jsme na zahradě jednoho kláštera hráli příběh o učednících na lodi. Pokračování textu
(ČB 5/2015) Procitání, čili znovuustanování sebe ve světě. Spal jsem kdesi pod oknem, jako pes schoulený na zemi, nevím proč a jak jsem se tam dostal a jak jsem usnul. Jedno oko mám ještě zamžené, jedno oko ještě zavřené. A brejle, kdovíkde jsem před usnutím odložil brejle? Vnímám jen rozmazanou světelnou výseč okna. A hele, po jeho skle leze moucha! Pokračování textu