(ČB 7-8/2018) Církev stojí na čtyřech nohách: dobré zprávě a svědectví o ní, společném setkávání a slavení bohoslužeb a svátostí, zodpovědnosti za společenství a službě. Každý, kdo se k církvi opravdově hlásí, stojí na těchto čtyřech nohách zrovna tak.

Já teď o jedné té noze přemýšlím – přemýšlím o službě. O poslání sloužit. O tom, co to znamená být diakon nebo konat diakonát (který slaví v ČCE v letošním roce dvacáté výročí). Je tahle služba instituce, je to stav, nebo je to děj? Kdy se člověk stává tím, kdo slouží (diákonem)? Přemýšlím a zjišťuji, že odpovědí je příběh. Příběh vlastního podílu na této službě.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 6/2018) Církev a majetek. Věčné téma. Své by o tom mohli vykládat už bibličtí jeruzalémští, které nakládání s majetkem dovedlo na okraj nouze. Téma majetek církve bylo jedním z jazýčků na vahách revolucí či reformací. I v současnosti je to téma k veřejné diskusi (viz o náhradách za církevní majetek). Věčné téma!

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2018)
Vážené dámy a vážení pánové,
jsme čínští křesťané, kteří žádají o azyl v České republice. Napsali jsme tento dopis, abychom poděkovali všem, kteří nám pořád pomáhají a kterým na nás záleží, chtěli bychom upřímně říct každému, kdo nám prokázal lásku: Děkujeme vám!

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2018)
Kvadratura kruhu?
V prohlášení nezávislosti, kterým 13. května 1948 vstoupil Stát Izrael na mezinárodní scénu, se uvádí: „Židovský lid vznikl v Zemi Izraele. V ní získal svou duchovní, náboženskou a státní podobu. V ní začal politicky existovat. V ní vytvořil své národní i všeobecně lidské kulturní dědictví a odkázal celému světu věčnou Knihu knih.“ A o kus dál se říká: „Stát Izrael bude… založen na svobodě, spravedlnosti a míru ve světle vize izraelských proroků. Všem svým občanům zaručí plnou společenskou a politickou rovnost práv bez rozdílu náboženství, rasy nebo pohlaví.“

Poslechněte si článek: