(ČB 12/2020) Když jsem dočítala Komenského knihu Unum necessarium, napadl mě obraz trychtýře. Směřování k jednomu úzkému otvoru na konci. Při pohledu do trychtýře vidím otvorem světlo.
„Velikým ziskem je zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si na svět nepřinesli, nic si z něj neodneseme; spokojme se s tím, že máme pokrm a čím bychom se přikryli….“ (1Tm 6,6–9)
(ČB 12/2020) Tohle je zpráva z minulosti. Můj příspěvek totiž vznikl již v půlce října. V ,,mojí“ době je každý den ve znamení zpráv, týkajících se neustále se zhoršující situace kolem koronaviru. Nemocnice začínají kolabovat a prostřednictvím různých zpravodajských kanálů žádají o posily. Neustále prší, takže hladiny některých řek dosahují třetího stupně povodňové aktivity. Volební účast je poměrně vysoká. Národ je rozdělen na příznivce a odpůrce roušek podobně, jako byla kdysi rozdělena vontská organizace volbou svého vůdce. Losnu, nebo Mažňáka?
(ČB 1/2021) Posíleni tím nádherným příběhem o Ježíšově narození v betlémském chlévě nepřestáváme mít naději a radovat se z Božího rozhodnutí sestoupit na tuto zemi a zapustit v ní kořeny. Pán Bůh vždy najde způsob, jak být s námi (Immanuel)!
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Knížka, kterou bych ráda představila, byla zmíněna už v rozhovoru s jejím autorem Petrem Jaškem v čísle 10 našeho letošního časopisu. Čtení je to přirozeně nesmírně poutavé, často děsivé, ale naděje v něm nechybí. Petr Jašek si zaslouží bezpochyby náš obdiv, kdo z nás by tohle přežil? Být bez viny ve vězení? Ve vězení v muslimské zemi? A v cele s bojovníky Islámského státu?!
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK