(ČB 2/2021) Kdo by chtěl bydlet v Ústí nad Labem, v městě s pověstí špinavé severočeské metropole s problémovým obyvatelstvem? Ústí, až do konce války převážně německý Aussig, nemělo jistě jednoduchý osud a proměna obyvatelstva se na něm podepsala stejně jako exhalace z místních chemických továren a nedalekých uhelných elektráren. Pogrom na německé obyvatelstvo na mostě přes Labe a v jeho okolí nebo vychýlení věže katolického kostela po spojeneckém bombardování jako by nadlouho předznamenalo život města tak trochu na „šikmé ploše“. Bohatství místních podnikatelů dnes často připomínají již jen opuštěné krásné vily, zapsané v katalogu portálu prazdnedomy.cz. Také život českého evangelického sboru nebyl a stále není jednoduchý, jak nedávno popsal pro Českého bratra jeho nový mladý farář Tomáš Jun (ČB 9/2019).

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

(ČB 2/2021) „Jestli to vůbec má cenu pro těch pár babiček,“ říká se občas, když se řeší, zda investovat do malého společenství, kde věkový průměr není úplně nízký. „Za pár let už tu nikdo nebude,“ dodá někdy někdo, ale možná byste se divili, možná tohle společenství vydrží víc, než byste čekali, a důležité přitom budou právě babičky.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

Pokračování textu z ČB 11/2020 a 12/2020.

Kapitola pátá: Hodnocení Bílé hory v proměnách času

(ČB 1/2021) Fenomén či spíše trauma „Bílé hory“ je součást českého historického vědomí pomalu již čtyři století. Domácí katolická elita pochopitelně bělohorské vítězství přivítala, ovšem pomalu se do pocitů triumfalismu vkrádá deziluze ze ztráty stavovské autonomie, obrovského berního zatížení i pocity, že zásluhy o církev a dům habsburský nebyly vždy náležitě oceněny, zvláště v porovnání s agresivním nástupem nové cizozemské šlechty, nyní bohatě odměňované a preferované. V početném českém exilu žila dlouho naděje na odvetu, na nápravu bělohorské porážky.

Pokračování textu →

Asi nejrozvitější chválu měsíce v širším biblickém kánonu nalezneme v knize Sírachovec:

„Také měsíc vždy v pravou chvíli určuje časy a je věčným znamením. Měsíc je znamením, pomocí něhož se stanoví svátky, od úplňku se zmenšuje až docela zmizí. Jeho jménem je nazván i úsek času: měsíc. Podivuhodně roste a mění se, jako maják pro zástupy na výšině září na nebeské klenbě.“ (Sír 43,6–8) Inspiraci však Sírachovec čerpá z míst jako Gn 1,16–18; Ž 8,4; 89,38; 104,19 a 136,9. Kniha Sírachovec se počítá k sapienciální čili mudroslovné literatuře, a právě proto je příznačné, že píseň „Již vzhůru vyšel měsíc“ pochází z epochy oslavující rozum, totiž z osvícenství.

Pokračování textu →