(ČB 7-8/2015) Mám ráda vyprávění. Těší mě vidět zaujaté dětské obličeje, které vám visí na rtech. Jenže ne vždy to jde. Někdy ne a ne získat pozornost. Mám nějaké sdělení, ale jako bych nemohla najít vlnu, na které je dětem přenést. Upoutat pozornost, prorazit bariéru nezájmu, i to se vám může podařit, když si k ruce vezmete pomocníka. Nějakou věc, předmět.  Pokračování textu →

(ČB 7-8/2015) Rituál je způsob chování založený na tradičních pravidlech. Nebo jinak: je to posloupnost jednání, kterou si účastníci nevytvářejí na místě sami. Tolik definice. Ve většině sborů jsme zvyklí na určitý pravidelný sled bohoslužeb. Víme, kdy bude modlitba, kázání nebo sbírka, víme, kdy sedět a kdy stát. Na konci bohoslužeb dostáváme požehnání. Pokračování textu →

(ČB 6/2015) To téma nosím v hlavě už půl roku. Na začátku byla otázka – jak propojit nedělní školu s bohoslužbami? (Musím totiž napsat článek do Katechetické přípravky.) Na papíře začal vznikat dlouhý seznam – kde se co praktikuje, co se daří, další věci mě napadaly při procházení bohoslužeb nebo dalších materiálů. Během toho času ale téma měnilo směr a nutilo mě tázat se trochu jinak, možná zásadněji. Jak vnímáme děti v bohoslužbách? Co je tam vlastně cílem jejich účasti? Je dobré, aby byly vždy v nedělní škole, případně aby měly v bohoslužbách svůj ohraničený prostor? Pokračování textu →

(ČB 6/2015) Před dvěma lety jsme v nosislavské nedělní škole probírali Lukášovu knihu Skutků apoštolských, tedy příběhy první církve. Během celého roku děti za účast v nedělce sbíraly dřívka, ze kterých lepily loď církve. A zároveň se účastnily kostelového víceboje. Pokračování textu →