(ČB 7-8/2015) Mám ráda vyprávění. Těší mě vidět zaujaté dětské obličeje, které vám visí na rtech. Jenže ne vždy to jde. Někdy ne a ne získat pozornost. Mám nějaké sdělení, ale jako bych nemohla najít vlnu, na které je dětem přenést. Upoutat pozornost, prorazit bariéru nezájmu, i to se vám může podařit, když si k ruce vezmete pomocníka. Nějakou věc, předmět.
Deštník
Deštník je skvělá věc. Ochrání mě, abych nezmokla. Musím však vědět, že jej mám v dešti otevřít. Zavřený mi nepomůže. Stejně tak mi nepomůže, když budu mít doma Bibli. Hezky uloženou ve skříni nebo dokonce na nočním stolku. K čemu mi to však bude, když v ní nebudu číst? Pomocí předmětu mohu vzbudit zájem. Ano, v Bibli máme příběhy, které nám mohou pomoci v životě. Následovat může úloha o potřebě slyšení slova Božího (např. Ž 27,8, Joz 24,24, Ž 119,9–16) nebo jakýkoli příběh z Bible, který nám pomáhá zorientovat se v životě.
Podobným způsobem můžeme postavit i celou lekci, ať už to bude nedělka, pobožnost na táboře, zastavení na výletě, promluva k dětem, které nechodí do kostela při Noci kostelů, nebo návštěva školy v kostele. V tomto případě se spíše než biblickému příběhu můžete věnovat nějakému tvrzení, přesvědčení nebo třeba jen jednomu biblickému verši.
Budík
Taky se vám někdy nechce ráno vstávat? To už je ráno? To zas bude den. Je to ale otrava, to vstávání… Skutečně je to otrava? Co si asi říká nemocný člověk, který musí celý den ležet v posteli? Jak rád by vstal a šel něco dělat. Víte, že jsou takoví lidé? Třeba i děti. Nový den je dar od Boha. Je na nás, jak jej prožijeme. Otráveně, nebo s radostí?
Když se podíváte kolem sebe, začnou vás třeba napadat věci, které by se daly použít. Telefon můžeme použít jako úvod k vyprávění o modlitbě. Být dostupný, mít signál, znát číslo, dobíjet baterii, to vše můžete k tématu modlitby vztáhnout. V zimě můžeme použít rozkvetlou větvičku jabloně (barborku). Uříznutá větev vykvete, ale nemůže už plodit. Ovoce můžeme nést, když vyrůstáme z Krista. Bez něho můžeme na chvíli vykvést, zazářit, ale nic víc. Nafukovací balónek může posloužit jako úvod k povídání o Duchu Svatém. Vidím ten vzduch, který balónek rozpohybuje (vítr nebo fouknutí)? Vidím jen, že se hýbe. Ducha Svatého nevidím, ale můžeme být svědky jeho působení.
Když pracujeme s předměty, bereme si na pomoc věci kolem sebe, které děti znají nebo o nichž ví, jak fungují. Po té tyto věci (funkce, vzhled, asociace s nimi spjaté) vztáhneme k něčemu, s čím chceme děti seznámit. K něčemu, o čem dosud moc neví, nedokážou to popsat a nevědí, jak to funguje. Konkrétní, známou a hmatatelnou věcí můžeme vzbudit zájem o věc neznámou, těžko uchopitelnou.
Připadá vám to příliš laciné? Podbízivé? Málo biblické? Napadá mě, že na tom, když chceme zprostředkovávat věci duchovní, neviditelné, transcendentní věcmi světskými, viditelnými a hmatatelnými, není nic novátorského. Nepracoval takto i Ježíš, když přirovnával Boží království k různým věcem ze života (Mt 13)? Nebo když nabádal k bdělosti před příchodem Syna člověka (např. Mt 24,32–35)?
Můžete namítnout, že právě v Ježíšových podobenstvích máme přirovnání dostatek a že naší úlohou je s nimi děti seznámit, a ne vymýšlet další. Souhlasím. Přesto myslím, že se Ježíšovou metodou můžeme inspirovat. Metodou vysvětlovat duchovní, neznámé, pomocí pozemského, známého.
Pára – voda – led
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha Svatého. Kolik Bohů tedy máme? Tři? Jednoho? Kdo z nich je ten hlavní? Je křesťanství opravdu monoteistické náboženství? Ptejte se, provokujte. Poté, jakoby bez souvislosti, vyndejte z termosky kostku ledu. Co je to? Led. Pak otevřete jinou termosku s vřelou vodou. Sledujte unikající páru. Co je to? Pára. Nalejte vřelou vodu do hrnečku s kostkou ledu. Sledujte, jak se kostka ledu rozpouští. Byl to led, nebo voda? Led je chladný, osvěží. Pára horká, zahřeje. Voda zažene žízeň. Každé skupenství působí jinak. Vše je však vlastně sloučenina vodíku a kyslíku. Bůh je taky jen jeden, i když trojí podstaty. Bůh nás stvořil, Ježíš vykoupil. Duch Svatý nás posiluje. V jednoho Boha však věříme.
Když do internetového vyhledavače zadáte pojem „object talks“ nebo „object lessons“, najdete pestrou paletu příkladů. Po zadání českého ekvivalentu „předmětná lekce“ objevíte stránky různých denominací pracujících s dětmi. Inspirujte se, vybírejte. Nenechte se však unést ostrým tónem vytvářejícím tlak na obrácení. Vybírejte ty příklady, které vám sedí, a zasazujte je do těch situací, které řešíte. Nápady najdete také u některých úloh v katechetické příručce naší církve. Nebojte se vymýšlet i svoje vlastní.
Daniela Bednaříková