(ČB 7-8/2015) Soustředíme-li svůj zájem na českou moderní architekturu (evangelické kostely), dříve či později narazíme na Emila Kratochvíla (5. 9. 1884-30. 1. 1963), známějšího pod literárním pseudonymem Emil Edgar.  Počátek jeho literárních aktivit lze datovat do prvního desetiletí 20. století. Přednáška, kterou měl Edgar v muzeu v Hradci Králové, vyvolala pobouření. Podobné publicity se dostalo i jeho „osvětovým“ aktivitám v oblasti evangelické architektury.

Bouřlivák přichází s kritikou historizujících staveb
 O jeho vystoupení na schůzi Spolku evangelických duchovních české národnosti informovala zprvu příznivě Českomoravská jednota. „Mladý umělec“ podrobil zdrcující kritice všechny do té doby budované chrámy (v historizujících slozích). Byl citován architekt Dušan Jurkovič, který přiznával hodnotu jen tolerančním „chrámečkům“, které stavěli „talentovaní umělci z lidu“. Jedinou stavbou z novější doby, kterou Edgar zahrnul přímo „chvalozpěvem nekonečným“, byl chrám v Přerově. Své teze Edgar podrobněji rozvinul v Hlasech ze Siona v článku „Evangelická církev a architektura“. Tehdejší situaci české evangelické architektury vylíčil v těch nejtemnějších barvách. Obzvláště si „smlsnul“ na mohutných chrámech, které byly evangelíky budovány po zrovnoprávnění v 60. letech 19. století ve snaze vyrovnat se katolíkům. Nešetřil ani novější realizace, jako byl kostel v Krabčicích pod Řípem. Novorenesanční chrám, který roku 1885 zbudoval stavitel Josefe Blecha, byl přitom ještě na počátku 20. století pokládán za vzorovou stavbu. Toto Edgarovo vystoupení vzbudilo rozhořčení. Edgarovi bylo vytčeno, že většinu chrámů, které kritizoval, posuzoval jen podle obrázků v Památníku z roku 1881 a „nějakých pohlednic“. Edgar svou reputaci aspoň částečně obhájil. Jeho články, tu a tam doplněné i pochvalnou notickou, vycházely na stránkách evangelických tiskovin i nadále.

Podpora modernistické architektury 
Je pravda, že české sbory přijaly „sloh moderní“ později než sbory německojazyčné, které budovaly secesní kostely již kolem roku 1900. Přerovská stavba ale nebyla v českém prostředí první svého druhu. Matěj Blecha, bratr a nástupce Josefa Blechy, projektoval secesní sakrální stavby již kolem roku 1905 (katolický kostel sv. Vojtěcha v Libni, evangelická modlitebna v Jindřichově Hradci). Význam přerovského kostela spočívá hlavně v publicitě, které se mu dostalo. Na té měl Edgar jistě podíl, ne však na samotném příklonu k „modernímu“ projektu. Přerovským spolu se štědrou finanční podporou vnutil modernistického architekta Otto Kuhlmanna porýnský farář Julius Zimmermann. Projekt sice zpočátku vzbudil určité rozpaky, ale odborná veřejnost jej přijala s nadšením. Přerovská stavba, předaná k užívání v březnu 1908, měla značnou publicitu již před Edgarovým vystoupením. Edgarovi kritici v žádném případě nezpochybňovali kvality kostela samotného; spíše jeho propagátora.

Občas vítězí opatrnost
Když roku 1909 v Třebíči upřednostnili „tuctový“ tradiční, několik let starý projekt stavitele Zlatohlávka před návrhem, který dodal Edgarův přítel Dušan Jurkovič, nebyly důvodem ani tak menší intelektuální obzory tamních farníků, jak prohlašoval Edgar, ale především obava z dalších nákladů. Farář Lubomír z Tardy, který by dal přednost Jurkovičovi, byl přehlasován. Staršovstvu se zřejmě nechtělo zahodit projekt, na jehož pořízení bylo vynaloženo značné úsilí, jen proto, že historismus už vyšel z módy. Argumentem v neprospěch modernistického projektu bylo i to, že by jeho realizace údajně přišla dráž.

 

Je nutné zdůraznit, že ne všechny historizující kostely z 19. a počátku 20. století byly „tuctové“. Snahy o reformu české evangelické architektury se vyskytly již v 80. letech 19. století. Nebyly už stavěny jen nemotorné kopie katolických chrámů. Šířila se znalost zahraničních vzorů. Kostel v Kloboukách u Brna (1883) byl inspirován anglickými vzory. Modlitebna v Kutné Hoře (1887) je známa jako ojedinělý příklad novoempíru. Vzorem kostela v Nymburce (1898) byly obdobné stavby v Holandsku a německých zemích. Významnou realizací je kostel v Přelouči (1905), inspirovaný americkými „auditorium plan churches“. Některé z těchto staveb Edgar opomněl zmínit. Jím nastíněný obraz evangelické architektury 19. století je proto poněkud jednostranný a neúplný.

Petr Sládeček (redakčně kráceno)