(ČB 7-8/2015)  Dobrovolnictví je slovo, se kterým se u nás ještě příliš nesetkáváme. A často ani nevíme, co si máme pod tímto termínem představit. Vždyť vlastně všechny naše aktivity v církvi, v našich sborech, se dají za dobrovolnickou činnost považovat. Nikdo nás k nim nenutí, a ani za to nějakou odměnu neočekáváme. Pokud bychom chtěli šíři dobrovolnictví zúžit na pomoc potřebným, máme naši známou „křesťanskou službu“. Snad každý, kdo se kdy k této sborové činnosti přidal, mohl poznat, jakou radost starším nebo nemocným členům našich sborů udělala návštěva, malý dárek, nebo alespoň kytička k narozeninám. Lidí, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, je kolem nás řada. Stačí se zeptat třeba na někoho, kdo se přestal objevovat v kostele. Dobrovolníkem v sociální oblasti se tedy ihned může stát každý! V následujícím článečku bych se chtěl ale věnovat především dobrovolnictví v trochu organizovanější formě, které lze uskutečňovat jen v některých specializovaných institucích, sociální činností se zabývajících.

Stačí se rozhlédnout
Kolem nás v Brně máme několik takových příležitostí, které stojí za zmínku a které mohou posloužit i jako malá reklama pro nábor dalších dobrovolníků. Záslužná dobrovolnická práce je organizována například v Hospici sv. Alžběty i v našem středisku Diakonie. O činnosti těchto organizací většinou víme. Mnozí jim přispíváme na provoz finančními dary a sbírkami při různých benefičních počinech. To je jistě záslužná věc. Je dobré si ale uvědomit, že kromě peněz máme také ruce a hlavu, a že tedy můžeme pomoci i jinak. Nemusíme se přitom bát, že bychom to nesvedli. Rozsah různých činností je i přes poměrně vymezenou náplň těchto organizací docela široký.

Podívejme se na to, co se dá například dělat v hospici, kam již několik roků chodí jednou týdně má manželka. O nemocné tam pečuje tým zkušených lékařů, sester a dalších specialistů, ale právě také motivovaní, speciálně vyškolení dobrovolníci, kteří jsou součástí týmu a bez jejichž dobré spolupráce je kvalitní hospicová péče nemyslitelná. Dobrovolníci v hospici mohou dělat společnost pacientům, nakoupit jim, předčítat a taky s nimi kreslit, věnovat se dalším ručním pracím či třeba hudbě… Kromě toho mohou pomáhat s péčí o knihovničku, při roznášení pokrmů, pomáhat v půjčovně zdravotnických pomůcek nebo doprovázet pacienty při cestách na vyšetření u lékaře specialisty. V současnosti jsou dobrovolníci dost žádáni především pro pomoc při doprovázení pacientů na vozíčku nebo na lůžku na nádvoří hospice nebo do přilehlého okolí. Tyto výlety za stěny hospicového pokoje jsou oblíbené, zprostředkují nemocným kontakt s okolním světem a ozvláštní a zpříjemní jim jejich pobyt, zvlášť za pěkného počasí. Každé 2–3 měsíce se konají supervizní setkání, na kterých mohou dobrovolníci zkušenosti z práce s pacienty sdílet a jedenkrát v roce (na podzim) se pořádá školení pro nové zájemce. Manželka pomáhala delší dobu právě v půjčovně pomůcek. Nyní již má své klienty, za kterými chodí popovídat si, něco jim přečíst nebo jim i zazpívat. Hodně jí pomáhá i zmíněná možnost sdílení zkušeností při supervizních setkáních s psychologem.

Nabídnout svůj zájem můžeme i Diakonii
Brněnské středisko Diakonie má také své dobrovolnické programy. První z nich má název „Návštěvy proti samotě“ – dobrovolníci pravidelně navštěvují osamělé seniory; program běží již několik roků. A vzniká další – „Nebuď sám“; dobrovolníci budou navštěvovat pacienty Psychiatrické nemocnice v Černovicích, kteří trpí každodenní samotou a opuštěním. Programy mají své koordinátorky, provádějící vstupní pohovor i pravidelné schůzky s dobrovolníky, v případě potřeby koordinují i supervizi. 

Je dobře, že se o dobrovolnictví začíná nejen psát a mluvit, ale že se této činnosti začínáme věnovat i v oblastech, ve kterých by se církve měly víc angažovat. Dnes je zvlášť aktuální zamýšlení nad směřováním církve v dalších letech. A právě jedním z témat jsou diakonické projekty, které by se daly podporovat z restitučních prostředků, které církev dostává. Není to příležitost pro zaplacení dalších odborných koordinátorů, kteří by dobrovolnickou práci, a tím i naši pomoc potřebným dostali i do dalších organizací?

Vladimír Zikmund