(ČB 11/2015) Poměrně často se v dnešní době můžeme setkat s termínem „hyperaktivní dítě“. Jde povětšinou o označení hodně živého dítěte, které svými projevy k sobě jednoznačně přitahuje pozornost. Jde o nový problém? Módní záležitost? Jak to, že za našich mladých časů takové děti nebyly – nebo ano? Nestačilo by trochu přitvrdit ve výchově, případně ve školách znovu povolit Pokračování textu →

(ČB 10/2015) Zrovna jsem dočetla knihu Lois Lowriové Dárce (vřele doporučuji dětem i dospělým). Příběh o bezbolestně bezpečné jednotě společenství, které se tím ale stává šedivé a lživé, mě přiměl k chvále různosti.

Stejně jako krásu duhy tvoří plnost barev, je úžasné, když společenství tvoří různorodí lidé. Svou růzností obdarovávají ty Pokračování textu →

(ČB 10/2015) V našich sborech je zvykem nacvičovat s dětmi vánoční divadlo, besídku, hru… Jak na to, aby se vánoční hry nestaly noční můrou učitelů či faráře, stresem pro děti a zdrojem mrzutosti části sboru? A kdy a jak vlastně vánoční hry dělat? Při nedělních bohoslužbách, na Štědrý den, nebo jako nedělní odpolední besídku? Musí se hrát vždy na vánoční téma? Pokračování textu →

(ČB 7-8/2015) Tento pocit zažívalo mnoho poutníků, kteří se vydali v různých časech a na různých místech na cestu víry. „Dál přece nejdete sami, dál Pán tu zůstává s vámi, dál cestu určil svým dětem, dál tímto světem…“, zní slova známé písně. „Dál přece nejdeme sami“, tak se také bude jmenovat nový dějepravný seriál, Pokračování textu →