(ČB 6/2015) Před dvěma lety jsme v nosislavské nedělní škole probírali Lukášovu knihu Skutků apoštolských, tedy příběhy první církve. Během celého roku děti za účast v nedělce sbíraly dřívka, ze kterých lepily loď církve. A zároveň se účastnily kostelového víceboje.

Každé školou povinné dítě si mohlo vyzkoušet služby, bez kterých loď církve či sboru nejede. Dostaly jakousi kostelnickou knížku s tabulkou, ve které byly činnosti jako roznášení církevních novin, úklid kostela či sborového domu, staršovstvo – rekapitulace toho, co se ve sboru za uplynulý měsíc dělo, příprava nedělky pro menší děti, vítání na bohoslužbách, modlitba při bohoslužbách či čtení z Bible, počítání sbírky, vyvěšení písní, upečení buchty, vaření kávy, čaje a umytí nádobí, vyprávění na náboženství, ozvučení při bohoslužbách, příprava a přednesení části ohlášek. U každé kolonky bylo jméno presbytera, který dětem ke splnění mohl pomoci či jim realizaci odsvědčil. Překvapilo nás, že to děti docela dost bavilo.    Stejně jako v první církvi ani zde nebylo vše ideální. Zpočátku byly děti nadšeny, ale protože víceboj trval několik měsíců, zanícení časem trochu opadlo. Víceboj také znevýhodňuje děti z diaspory, které nemohou plnit úkoly během týdne (například úklid).

Odměnou za plnění úkolů byl výlet na raftech, tedy plavba lodí. Vyvstala otázka, zda pojedou i děti, které měly splněno téměř, což jako nespravedlnost vnímaly děti, které splnily vše. A pro některé nebyla plavba lodí právě motivací, protože se třeba bojí vody.

Jak vidět, do dalších ročníků je třeba pár věcí doladit. Přesto všechno se nám celá věc líbila. Myslíme, že i starší členové sboru byli vlastně docela vděčni za dětské hlasy, ruce apod. Děti pak na vlastní kůži poznaly chod sboru. Dovedou si teď představit, co znamená staršovstvo, protože se na schůzi byly podívat, nebo ví, co vše dělá služba v neděli. Zkušenosti k nezaplacení.

Iva Květonová a Ondřej Macek