(ČB 6/2015) V kostele, kam chodí Anežka i celá její rodina, mívají po bohoslužbách kávu a čaj. A taky sušenky. Kostelové děti jsou rychlé. Než se dospělí rozloučí s farářem, popovídají si před kostelem a rozvážně dojdou do sborové místnosti na kávu, už jsou na stole prázdné talíře s trochou drobečků. Copak tady asi bylo? zeptá se někdo neznalý situace. To už zmizelo. Víte, kobylky… Jaké kobylky? ptá se Anežka, když zaslechne záhadnou odpověď. Nu, kobylky. Myslím jako vy, děti. Vletíte do místnosti jako roj kobylek a je po sušenkách.

Anežka zná kobylky z louky a ze zahrady. Občas nějaká vyskočí nebo přiletí. Ale kobylky v kostele? Vzpomínáš, Anežko, na ten příběh o otrocích v Egyptě? Faraon je nechtěl propustit, aby se vrátili do Izraele zpátky. Mojžíš s faraonem vyjednával. A přišly ty pohromy! vzpomene si Anežka. Vidíš, už se ti to spojuje. Pohromy. Egyptské rány, se někdy říká. Vybavuješ si, jaké to byly? Mouchy, žáby, nemoci, vypočítává Anežka. Zkažená vody, tma, komáři, vředy… napovídá maminka. A taky kroupy. A kobylky! vyhrkne Anežka. Přesně tak. Mojžíš přišel za faraonem už asi podesáté, aby lidi propustil. Egypt už byl několika pohromami zničen. Faraonovi rádci se přimlouvali, aby ten národ otroků už nechal jít. Vždyť nás zničí úplně! Faraon si dal znovu zavolat Mojžíše a Árona. Tak si jděte sloužit tomu vašemu Hospodinu! Všichni muži, jestli chcete! Ale, namítli Mojžíš s Áronem, my nechceme jít jen muži. Jdeme všichni. Jsme zvyklí sloužit Pánu Bohu všichni. I s dětmi. I s dětmi? rozčílil se faraon. Ne, to tak! To už byste se nevrátili. Nikam nepůjdete! Druhý den se nad Egyptem zatměla obloha, kolik těch kobylek bylo. Obrovské roje hmyzu se snesly na zem a zemi úplně zakryly. Co předtím nezničilo krupobití, sežraly teď kobylky. Takže za to mohly děti? ptá se Anežka. Ne. Mohl za to faraon. Jeho neoblomné srdce. Mojžíšovi a Áronovi jen bylo jasné, že děti berou s sebou. Kdysi přišli s dětmi do Egypta, další se tady narodily a teď se s dětmi chtějí vracet zpátky. Do kostela taky přicházejí dospělí i s dětmi. A ty děti tady pak snědí všechny sušenky, dochází Anežce. Máš pravdu, to taky. Nějak spolu ty děti a kobylky souvisejí už odedávna. Ale my vás tady máme rádi. Přece bychom vás nenechali sedět doma.

Kobylky v Bibli
Kobylky (nebo spíš sarančata, ale Bible tento rovnokřídlý hmyz na kobylky a sarančata nerozlišuje) dodnes představují v severní Africe pohromu. Přiletí ve velkém množství a dokážou sežrat všecko zelené, nač přijdou. V Bibli byly jednou z egyptských pohrom. U proroka Joele jsou obrazem posledního soudu, apokalyptickou hrůzu představují v knize Zjevení. Jindy jsou výrazem pro nepočitatelné množství, nebo naopak pro bezbrannost. Kobylka patří mezi čistá zvířata, některé druhy se mohou jíst. Podívejte se, které druhy kobylek patří mezi ty povolené: Lv 11,22. I v současnosti se v některých zemích kobylky jedí; vařené, pečené nebo grilované dokonce patří mezi delikatesy. Někdy se i sladí medem. Ostatně kobylky a med divokých včel byly stravou také Jana Křtitele.

Lenka Ridzoňová, kresba Magdalena Fendrychová