Český bratr 1/2013.

Zastav se na chvíli…

„Pracujeme od rána do večera i o víkendech. A čas od času pocítíme velmi silně, že potřebujeme zbrzdit, zastavit se, odpočinout. Toužíme po pokoji, po klidu, po vnitřní vyrovnanosti. Většinou to ale nedokážeme a ženeme se dál. Židé na to měli dobrý vynález. Den odpočinutí…

Křesťané posunuli den odpočinutí na neděli, ale dost často si neděli nedrží. Co jsme neudělali v týdnu, doháníme v neděli. Nemáme ani jeden den volný. Ztrácíme den odpočinutí. Ale pak jsme vyčerpaní, naštvaní. Dobře nám tak. V neděli se má chodit ráno do kostela, pak má nejlépe celá rodina zasednout ke svátečnímu obědu a potom lenošit nebo jít na výlet. A co je nejdůležitější: vypnout počítač v sobotu večer a zapnout ho až v pondělí ráno a taky vypnout mobil. Musím přiznat, že to nedělám, a vím, že mi to škodí…“ Tak píše farář Petr Hudec. Heslo pokoj.

Již potřetí vydal nosislavský sbor drobnou knížku biblických meditací na nadcházející rok s názvem Zastav se na chvíli. Letos je autorem zamyšlení dejvický farář Petr Hudec. Píše o jednotlivých plodech Ducha svatého. Jsou to: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,22–23a)

Autor hledá jednotlivé pojmy v Bibli na více místech. Plody se tak „nasvítí“ z různých stran, otevřou se širší souvislosti. Co to znamená v Bibli a jak to souvisí s námi.

Třeba heslo laskavost: nejdřív se dočteme, kde a jak se o laskavosti mluví v Bibli. Laskavý je Pán Bůh. Laskavost je skoro totéž co milost. Marnotratně laskavý a milosrdný byl otec z podobenství o ztraceném synu. A k laskavosti, měkkosrdcatosti je vyzván člověk. Proč? Protože se mu tak bude lépe žít. „Laskavost hřeje a staví na nohy.“ Na konci se autor svěřuje: „Dobře se cítím jen v prostředí laskavých lidí. Jsem rád, že takových lidí je spousta. Laskavý byl Ježíš, také proto jsem mu uvěřil. Laskavost je ovocem Ducha svatého.“

Knihu provázejí ilustrace více než případné. Jak asi vypadá ovoce z nebe? Nad tím před lety přemýšlel architekt a výtvarník Hanuš Härtel z dejvického sboru, když navrhoval vitráže přízemně-suterénní modlitebny. Okna v úrovni chodníku se podle jeho návrhu prosvítila. Shora se vždy sklání holubice a zdola jako by vytahovala plamínek, světlo. Světlo lásky, radosti, pokoje…

Meditace jsou doplněny modlitbami k Duchu svatému. Od různých autorů je vybral a přeložil nosislavský farář Ondřej Macek. A tak např. spolu s Marií Luisou Thurmairovou můžeme prosit: „Přijď, těšiteli, Duchu svatý… Dej žár našim srdcím. Buď pomocí, která nás dovede k cíli. Drž nás, když nevíme kudy, raď, když jsme bezradní, mluv ty sám, když nám chybí slova…“

Kniha je malým zastavením. Její žlutá obálka na vás může zasvitnout třeba ráno cestou do práce. Necháte k sobě promluvit laskavého autora, zastavíte se u jedné myšlenky, uvědomíte si, jak je dobře, že to, jestli dnešní den přinese nějaké ovoce, není jen ve vašich rukou… Je to něco shůry, co ve vás vykřeše plamínek, vytáhne k životu lásku, radost, pokoj…  Udělejte prostor Duchu svatému. Nechte obyčejný strom nést neobyčejné ovoce.

A neobyčejné ovoce ponese i výtěžek z prodeje knihy. Je totiž určen na vybudování chráněného bydlení Nosislav, které zde připravuje Diakonie.

Lenka Ridzoňová

Český bratr 12/2012.

Akce na akci a pořád samá akce – každodenní chléb rodičů

Kniha je určena pro rodiče „v zácviku“ i rodiče ve výchově pokročilé, bez rozdílu církevní příslušnosti či nepříslušnosti. Podtitul originálu zní Jak předat dětem hodnoty – neboli kniha je určena pro rodiče, kteří chtějí předat dětem něco, na čem jim, rodičům, opravdu hodně záleží. Tím (z pohledu rodičů) hodnotným může být třeba i vášeň pro chlupaté kaktusy, i když pro Gajdovy jako křesťany je to, co by svým dětem rádi předali, v první řadě víra.

Kniha je čtivé vyprávění rodinných terapeutů – a rodičů čtyř dětí, což dává knize nadhled těch, kdo jsou sami také v akci. Kniha Rodiče v akci není snadné čtení, čtete-li ji poctivě – nutí jít do akce i vás samy. Srovnat si v hlavě, ne jaká chci být máma, ale co chci předat svým ratolístkám, co chci, aby uměly, a jaké cesty k tomu mohou vést – a jaké cesty k cíli vedou pro naše děti v naší rodině, v našem státě, v naší církvi. Tedy ne hotové poučky a recepty, ale hledání za pomoci teorie i praxe a rozhovoru mezi vychovávajícími.

Ono předávání toho, na čem mi jako rodiči opravdu záleží, nelze odbýt jen mluvením o dané věci k dítěti, natož k dítěti, které už nabylo vlastní schopnosti uvažování. To je iluze, a kdo jí podlehne, zjistí, že ve věku, kdy je dítě schopno samo svobodně rozumně uvažovat, má k řečem rodičů očividnou, halasně se projevující intenzivní nechuť. Gajdovi vycházejí z předpokladu, že předávat účinně (křesťanské, ale i jiné) hodnoty lze jen tam, kde jsme si vědomi toho, co se odehrává mezi námi a našimi dětmi i v rovinách, které s předávanými hodnotami zdánlivě nesouvisejí. Předávání hodnotného tedy začíná ihned po narození dítěte zavedením pravidel domácnosti, nikoliv až dítě „nabere rozum“. I stavění komína z kostek je základem předávání hodnot!

Po shrnutí každé kapitoly najdou čtenáři, kteří chtějí s knihou trochu pracovat, i „domácí úkol“. Je to několik otázek, které pomohou v návaznosti na obsah kapitoly promyslet (a prodiskutovat s druhým z rodičovské dvojky!), jak to funguje u nás doma, jestli stále ještě předáváme to, co předat chceme, anebo jestli je na čase něco změnit a co, a jak by to mohlo jít. Nebojte, domácí úkoly nejsou povinné, ale pokud při čtení kapitoly cítíte, že vás někde „tlačí bota“, je dobře zjistit, kde tlačí, jak tlačí a proč tlačí a co se s tím dá dělat – při tom vás domácí úkol povede.

Přestože ve vlastním rodičovství mám a i po přečtení knihy budu mít spoustu věcí jinak, byla mi kniha užitečnou inspirací. Totéž přeji i vám – abyste si s její pomocí dovedli najít svoji originální cestu. O to ostatně jde i Gajdovým – abychom stejně jako oni našli i my cestu, jak v naší rodině našim dětem předávat naše hodnoty.

Kateřina Frühbauerová

GAJDOVI, Monika a Martin. Rodiče v akci.
Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2011. 156 s.

ISBN: 978-80-7195-560-3

Český bratr 11/2012.

Žijeme ve světě víry. Ten svět víry je někde uvnitř nás, ale taky ho obýváme společně s druhými. Ve sboru, církvi, rodině, s přáteli, ve skupině mládeže… Něco je pro nás všechny důležité, jdeme podobným směrem, v modlitbě společně říkáme Otče náš… Víra je dar od Pána Boha. Ale cesta k ní vede většinou skrz lidi a poznání docela lidské. Je to cesta hledání, učení se, rozhovorů. Katecheze, česky vyučování. Jedním z míst, kde k takovému společnému hledání a vyučování dochází, je příprava ke konfirmaci. Česky slovo konfirmace znamená utvrzení, upevnění. Rozhoduji se, že tenhle směr je dobrý, a veřejně se k tomu přihlásím. Ať už jsem byla pokřtěna jako malé dítě, nebo se pro křest teprve rozhoduji.

Jakým způsobem probíhá a jak dlouho příprava ke konfirmaci trvá, je obvykle na rozhodnutí farářů, resp. staršovstev jednotlivých sborů. Jak moc je potřeba vědět, mít znalosti, nebo naopak o věcech přemýšlet, diskutovat a hledat vlastní odpovědi, je asi věčné dilema. Jistě do katecheze patří oboje. Pomůckou k orientaci ve světě víry je nyní nová příručka, která má výzvu k vlastnímu hledání už ve svém názvu: Dvakrát měř, jednou věř.
Synodní rada ČCE před čtyřmi lety oslovila faráře Davida Balcara a Petra Galluse, zda by mohli přeložit do češtiny nějakou vhodnou německou příručku pro konfirmandy. Ti ale záhy zjistili, že samotný překlad není ideálním řešením, a začali tvořit příručku vlastní. Na díle spolupracoval ještě farář Zdeněk Šorm a výtvarnice Lydie Férová.

Příručka má formu pracovních listů, které jsou vloženy do desek s kroužkovou vazbou. Je tak možno se rozhodnout, které listy a v jakém pořadí použijeme, taky je možno (i záhodno) do desek vkládat listy další – jiná témata, informace o vlastním sboru, fotografie…Příručka má pět velkých kapitol: Apoštolské vyznání, Desatero, Modlitba Páně, Bible, Medailony z církevních dějin; tyto kapitoly se dělí na tematické podkapitoly. Většina podkapitol má obdobnou strukturu: nejdříve otevření tématu (kde se s tím setkávám, jaké jsou různé pohledy a názory na danou věc), dále biblické odkazy (práce s biblickým textem), na konci snaha o přivlastnění (jak se to týká mě, mého života).Například: v kapitole Bůh je nejdřív několik rámečků s výroky, co si někdo pod tím pojmem představuje („Bůh je výmysl lidí, kteří mají strach ze smrti“; „Na Boha bych věřil, kdyby se konečně jednou ukázal“), půl strany je věnováno obrázkům (Bůh jako astronom, opravář, král, loutkoherec, Ježíšek s pytlem dárků…); dále se pracuje s biblickými texty (hledání jednotlivých biblických odkazů, kde je Bůh popsán např. jako hostitel, otec, pastýř, skála nebo matka) a písněmi (jak se o Bohu mluví v dané písni); v poslední části je několik textů o tom, jak může Bůh působit v životě člověka, jak vnímám jeho přítomnost (například příběh o tom, jak mi Bůh pomohl skrze ochotného člověka a já jsem to poznala až zpětně).Ke knize je možno přikoupit metodickou příručku, kde jsou k jednotlivým kapitolám vysvětlení, nápady na hry či jiné akce, odkazy na písně, literaturu atd.Jak pracovní listy používat? Součástí práce s příručkou by měl být rozhovor. Mnoho otázek nemá jedinou správnou odpověď, jednotlivé možnosti jsou podněty k přemýšlení a diskusi. Kniha není katechismem. Zůstává na faráři, zda ji nějakým souhrnem učení doplní (výkladem, knihou, vlastním textem, doplňky k jednotlivým kapitolám). Nebo bude během práce s listy vysvětlovat nesrozumitelné apod.Také záleží na skupině, s kterou se příručka používá: jde převážně o lidi, kteří od dětství chodí do nedělní školy a na bohoslužby; nebo jsou v kostele jen velmi zřídka; nebo přicházejí nově a o křesťanství se chtějí zatím jen něco dovědět a pak se případně rozhodnout pro křest? Orientovat se ve světě víry není pro nikoho jednoduché. I zde platí: není dobré, aby člověk byl sám. Proto díky za knihu, která pomáhá otevřít rozhovor, dík za pozvání hledat cestu.

Lenka Ridzoňová

Český bratr 11/2012.

Hurá, víkend! Přežiju týden v práci a pak je víkend! Nebo ještě jinak: pět minut do zavíračky, čtyři, tři, dva, jedna, padla! Prodavačka s úlevou zavře krám a prchá směr domov… Ještě tu matiku přežiju a pak směr volno, říká si učitelka. Je skvělé, že se mají po práci kam těšit, ale je nutné dobu v práci jen přetrpět jako nutné zlo, protože bez práce nejsou peníze na koláče?

Kde najít užitek pro svoji duši, jak duchovně zrát, když mi celý týden ukrádá čas moje zaměstnání? Kniha autorské dvojice Assländer (manažer a poradce firem) a Grün (benediktinský mnich) může přinést čtenářům inspiraci, jak duchovně zrát tam, kde se nacházejí – tedy i v práci.

Autoři po krátkém úvodu ukazují nejrůznější pojetí práce v historii křesťanství, v Bibli, v současnosti. Ukazují, rozebírají, vyzdvihují duchovní podloží různých pojetí. Duchovní rozměr práce – práce a odpočinek, spokojenost, kreativita, smysluplnost práce – neboli křesťanská spiritualita je základem vztahu k práci. Práce, to je i práce na sobě samém, i této práci je věnována samostatná kapitola. Unaveni náročným čtením? Zkuste si zacvičit! Cvičení obsažená v knize jsou dobrou pauzou ve čtení a možností přemýšlet nad přečteným také tak, že si člověk něco z přečteného zkusí sám na sobě.

Kniha se velmi dobře čte do strany padesát devět. Zde je zlom – a odteď je to opravdu náročné. Až do této strany si lze myslet, že za stav společnosti (degradující člověka jen na součástku – buďto pracuje, nebo je vyměněn) mohou vlády, parlamenty nebo prostě ti nahoře – a jen ti také mohou něco změnit. Ale omyl! Zodpovědnost nesu i já. Nejen já, ale také já. Změny musí přijít zdola – tedy ode mě. Svými požadavky, postoji, nákupy (včetně těch drobných nákupečků) rozhoduji o tom, koho podpořím – vyhroceně –, kdo bude pokračovat ve své činnosti, šířit svoje hodnoty. Mimořádně inspirativní je i návrh na firemní/osobní prohlášení – na vyjasnění toho, kdo jsem, kam jdu a jaké kroky mě povedou k cíli, a pak tohle prohlášení uplatňovat. Nad tím jsem se hodně, hodně zamýšlela. Jak vlastně chci, aby se má víra promítla do mé práce?

Mimochodem se mi při čtení vybavily dvě knihy: kniha Alberta Schweitzera //Nauka úcty k životu// a evangelický zpěvník. Nejdřív tedy Schweitzer: jedno z pokušení proti úctě k životu: fakt, že to, co mohu udělat, je příliš malinkaté ve srovnání s celosvětovým měřítkem, a tak to nemá cenu ani dělat. Druhá kniha, která se mi vybavila, byl evangelický zpěvník, ten oranžový dodatek a text jedné z písní: „Pane, dej nám odvahu pro ty mnohé kroky malé, dej nám moudrost, odvahu.“ Odvahu dělat ty maličké krůčky a nestarat se o celosvětové měřítko, když jde o to, změnit něco ze svých postojů, požadavků, nákupů, smýšlení.

Knihu doporučuji těm, kdo hledají, jak práci nejen přežít, ale i užít ku prospěchu své duše. Pro zaměstnavatele, kteří chtějí objevit a pěstovat „štábní kulturu“ na důvěře a kolegialitě zaměstnanců firmy. Pokud neodpíráme práci i duchovní rozměr, je pracoviště také prostorem studia a cvičení, nikoliv jen prostorem, kde je nutno přežít do doby, než přijde vysvobození v podobě volna.

Kateřina Frühbauerová

ASSLÄNDER, Friedrich; GRÜN, Anselm. Práce jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2011. 141 s. 159 Kč.ISBN: 978-80-7195-368-5