Český bratr 11/2012.
Žijeme ve světě víry. Ten svět víry je někde uvnitř nás, ale taky ho obýváme společně s druhými. Ve sboru, církvi, rodině, s přáteli, ve skupině mládeže… Něco je pro nás všechny důležité, jdeme podobným směrem, v modlitbě společně říkáme Otče náš… Víra je dar od Pána Boha. Ale cesta k ní vede většinou skrz lidi a poznání docela lidské. Je to cesta hledání, učení se, rozhovorů. Katecheze, česky vyučování. Jedním z míst, kde k takovému společnému hledání a vyučování dochází, je příprava ke konfirmaci. Česky slovo konfirmace znamená utvrzení, upevnění. Rozhoduji se, že tenhle směr je dobrý, a veřejně se k tomu přihlásím. Ať už jsem byla pokřtěna jako malé dítě, nebo se pro křest teprve rozhoduji.
Jakým způsobem probíhá a jak dlouho příprava ke konfirmaci trvá, je obvykle na rozhodnutí farářů, resp. staršovstev jednotlivých sborů. Jak moc je potřeba vědět, mít znalosti, nebo naopak o věcech přemýšlet, diskutovat a hledat vlastní odpovědi, je asi věčné dilema. Jistě do katecheze patří oboje. Pomůckou k orientaci ve světě víry je nyní nová příručka, která má výzvu k vlastnímu hledání už ve svém názvu: Dvakrát měř, jednou věř.
Synodní rada ČCE před čtyřmi lety oslovila faráře Davida Balcara a Petra Galluse, zda by mohli přeložit do češtiny nějakou vhodnou německou příručku pro konfirmandy. Ti ale záhy zjistili, že samotný překlad není ideálním řešením, a začali tvořit příručku vlastní. Na díle spolupracoval ještě farář Zdeněk Šorm a výtvarnice Lydie Férová.
Příručka má formu pracovních listů, které jsou vloženy do desek s kroužkovou vazbou. Je tak možno se rozhodnout, které listy a v jakém pořadí použijeme, taky je možno (i záhodno) do desek vkládat listy další – jiná témata, informace o vlastním sboru, fotografie…Příručka má pět velkých kapitol: Apoštolské vyznání, Desatero, Modlitba Páně, Bible, Medailony z církevních dějin; tyto kapitoly se dělí na tematické podkapitoly. Většina podkapitol má obdobnou strukturu: nejdříve otevření tématu (kde se s tím setkávám, jaké jsou různé pohledy a názory na danou věc), dále biblické odkazy (práce s biblickým textem), na konci snaha o přivlastnění (jak se to týká mě, mého života).Například: v kapitole Bůh je nejdřív několik rámečků s výroky, co si někdo pod tím pojmem představuje („Bůh je výmysl lidí, kteří mají strach ze smrti“; „Na Boha bych věřil, kdyby se konečně jednou ukázal“), půl strany je věnováno obrázkům (Bůh jako astronom, opravář, král, loutkoherec, Ježíšek s pytlem dárků…); dále se pracuje s biblickými texty (hledání jednotlivých biblických odkazů, kde je Bůh popsán např. jako hostitel, otec, pastýř, skála nebo matka) a písněmi (jak se o Bohu mluví v dané písni); v poslední části je několik textů o tom, jak může Bůh působit v životě člověka, jak vnímám jeho přítomnost (například příběh o tom, jak mi Bůh pomohl skrze ochotného člověka a já jsem to poznala až zpětně).Ke knize je možno přikoupit metodickou příručku, kde jsou k jednotlivým kapitolám vysvětlení, nápady na hry či jiné akce, odkazy na písně, literaturu atd.Jak pracovní listy používat? Součástí práce s příručkou by měl být rozhovor. Mnoho otázek nemá jedinou správnou odpověď, jednotlivé možnosti jsou podněty k přemýšlení a diskusi. Kniha není katechismem. Zůstává na faráři, zda ji nějakým souhrnem učení doplní (výkladem, knihou, vlastním textem, doplňky k jednotlivým kapitolám). Nebo bude během práce s listy vysvětlovat nesrozumitelné apod.Také záleží na skupině, s kterou se příručka používá: jde převážně o lidi, kteří od dětství chodí do nedělní školy a na bohoslužby; nebo jsou v kostele jen velmi zřídka; nebo přicházejí nově a o křesťanství se chtějí zatím jen něco dovědět a pak se případně rozhodnout pro křest? Orientovat se ve světě víry není pro nikoho jednoduché. I zde platí: není dobré, aby člověk byl sám. Proto díky za knihu, která pomáhá otevřít rozhovor, dík za pozvání hledat cestu.
Lenka Ridzoňová