(ČB 5/2020) Doma má Marie Jurošková nachystanou tašku a v té sbaleno jako na tábor. Osobní věci, telefon, polštář, deku, oblíbenou společenskou hru. V kteroukoliv denní i noční dobu je připravena vyrazit. Ne však na tábor, ale ke klientům domova se zvláštním režimem Diakonie ve Valašském Meziříčí. Spolu s paní Marií je takto připraveno dalších devět lidí. Zdravotní sestry, pečovatelé, uklízečky.

Poslechněte si článek:

Domov ve Valašském Meziříčí 

Diakonie tu pečuje o 42 seniorů, jejichž průměrný věk je 87 let. Všichni se potýkají s nějakým stupněm demence či Alzheimerovy choroby. Odbornou pomoc potřebují 24 hodin denně. V podobných domovech Diakonie pečuje o tisíce seniorů a také lidí dementních. V celé republice je pak v těchto službách 55 000 lidí, dalších více než 100 000 využívá pečovatelskou službu. Pokračování textu →

(ČB 4/2020) Kolem druhé odpoledne je v obou sálech diakonické restaurace Klobouk ještě dost plno, naobědvaní hosté už se ale pomalu zvedají k odchodu. Do kroku jim z druhého patra zní tlumené údery do bubnů. Zkouší tu folkrocková kapela Jedním dechem složená z klientů Diakonie Litoměřice.

Poslechněte si článek:

Na počátku byla touha Michala Prokůpka naučit se na bicí. Dlouholetý klient centra denních služeb v Litoměřicích měl k tomuto nástroji srdečný vztah, neměl však nikoho, kdo by ho do potřebných znalostí zasvětil a cvičil s ním. Až do místní Diakonie nastoupil jako instruktor v sociálně terapeutických dílnách Jiří Podrábský, kterého předcházela pověst úspěšného kapelníka.

Dříve pracoval ve velkém domově pro mentálně handicapované v nedalekých Čížkovicích. Tam z místních klientů sestavil úspěšnou kapelu Bedňáci. Založit hudební uskupení totiž patřilo k ambicím obdobných zařízení v kraji a v Čížkovicích už za sebou měli sedm neúspěšných pokusů. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) „Chci se stát policistkou,“ říká 14letá Jenifer. „A víš, jak toho dosáhneš?“ Chvilka mlčení. „Nevím.“ Podobné odpovědi zazní v nízkoprahovém klubu pro mládež Rubikon na kraji Vsetína několikrát. Ambice by dívky i kluci měli. Jako Romové ale narážejí na celou řadu komplikovaných bariér. Pravděpodobnost, že by je zdolali svými vlastními silami, se statisticky blíží nule. Potřebují podporu a od toho je tu právě nízkoprahový klub Rubikon, provozovaný Diakonií Vsetín. Pomáhá nejen samotným mladým Romům, ale vlastně všem obyvatelům Vsetína.

Poslechněte si článek:

Podle pravidel

Vystěhovat nedisciplinované a chudé romské rodiny ze zdevastovaného domu v centru Vsetína se zpočátku mohlo zdát jako chytré řešení. Lokalita na Poschle, kde část rodin našla nové zázemí, se ale ukázala jako past. Nachází se v největší možné vzdálenosti od centra, od okolí je odříznuta řekou, rychlostní silnicí a čistírnou odpadních vod. Nedaleko sice staví autobus, má ale velmi řídký jízdní řád. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Sámerovi je deset let. Do Libanonu utekl se svou rodinou před syrskou válkou. Usídlili se jako mnoho jiných Syřanů v chudinské čtvrti na okraji Bejrůtu. Sámerův otec Ahman si z války odnesl trauma, které se rozvinulo do epilepsie. Snaží se pracovat, ale nemůže každý den. Pětičlenné rodině tak často chyběly peníze na nájem i na jídlo. Sámer proto začal pracovat v holičství. Za dopoledne si vydělal asi dva dolary. Malý příspěvek do rodinného rozpočtu byl příliš vysokou cenou za to, že desetiletý chlapec nemohl chodit do školy.

Poslechněte si článek:

Sámerova matka se obrátila na Tahaddi, komunitní centrum, o kterém se dozvěděla od žen ze sousedství. Tahaddi provozuje školu a pro Sámera se tam našlo místo. Chlapcova obnovená školní docházka znamenala však pro rodinu výpadek příjmu. Pokračování textu →