(ČB 2/2020) Jsou dobré pro zemi, ale špatné pro byznys – tak někteří Libanonci komentují masové protivládní protesty, otřásající jejich zemí od poloviny října. Libanon je jednou z nejzadluženějších zemí na světě (152 % HDP). Do tohoto stavu ji přivedly vládnoucí politické klany (a rodinné dynastie), které se už 30 let dělí v zemi o moc. Na platbu úroků státního dluhu padne skoro polovina rozpočtu a zemi trápí zanedbaná infrastruktura, včetně dennodenních výpadků proudu. Země se ocitla na pokraji ekonomického bankrotu, který vláda chtěla řešit zvýšením daní a výdajovými škrty. Lidé, zejména ti mladí a nejchudší, si to ale nenechali líbit. Masové občanské protesty jsou na místě. Špatnou ekonomickou situaci země ale dále prohlubují.

Poslechněte si článek:

(ČB 2/2020) Kambodža patří mezi nejchudší a nejméně rozvinuté státy planety. Zemědělství tvoří téměř třetinu hrubého domácího produktu, přičemž zaměstnává více než polovinu populace. Velká sucha v Kambodži v posledních letech snižují úrodu rýže i zeleniny a ohrožují rybolov. Některé z kambodžských provincií také sužují časté povodně, které ničí zemědělskou produkci farmářů. Ti pak řeší svou velkou chudobu nelegální migrací do Thajska, kde se z nich často stávají moderní otroci, např. ve stavebním průmyslu.

Poslechněte si článek:

Kdosi moudrý řekl, že ty nejcennější věci se nedají koupit, můžeme je však dostat nebo darovat.

Chráněné bydlení

Proto chci na tomto místě poděkovat všem dobrovolníkům, kteří přicházejí za našimi klienty do chráněného bydlení a tráví s nimi volný čas. Pro dospělé klienty s mentálním handicapem jsou laskaví přátelé, se kterými se dá užít legrace, ledasco podnikat a taky se svěřit se svými starostmi. Chodí společně do kina, do kavárny, do obchodů, na plavání, na výstavy, do kostela i na faru, třeba na ping-pong. Bez našich dobrovolníků by klienti takové věci nikdy neprožili. V letošním roce k nám takto přicházelo 13 dobrovolníků.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 1/2020) V Kyjevě vyrůstala Valérie od narození jen se svojí mámou. Otec od rodiny odešel a maminka s dcerou žily uprostřed ukrajinského hlavního města dost nuzně. O to více držely při sobě. Byla to proto pro Valerii velká rána, když se ve svých 14 letech dozvěděla, že maminka má vážnou nemoc. Léčba se zprvu zdála úspěšná, ale šťastný konec nepřišel. Maminka v nemocnici zemřela. A Valerie u toho ani nebyla.
Toulala se po kyjevských ulicích s partou teenagerů. Chtěla tak zahnat strach a stres z tíživé životní situace, na kterou nebyla připravena. Když si naplno uvědomila, že ztratila svého nejbližšího člověka a nestihla se s ním ani rozloučit, strašlivě si to vyčítala. V bolesti a zmatku začala pít a kouřit, chovala se hrubě, ignorovala všechny hranice a autority. Byla na nejlepší cestě se zničit. Lidské porozumění i profesionální psychologickou podporu našla

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →