(ČB 3/2020) Sámerovi je deset let. Do Libanonu utekl se svou rodinou před syrskou válkou. Usídlili se jako mnoho jiných Syřanů v chudinské čtvrti na okraji Bejrůtu. Sámerův otec Ahman si z války odnesl trauma, které se rozvinulo do epilepsie. Snaží se pracovat, ale nemůže každý den. Pětičlenné rodině tak často chyběly peníze na nájem i na jídlo. Sámer proto začal pracovat v holičství. Za dopoledne si vydělal asi dva dolary. Malý příspěvek do rodinného rozpočtu byl příliš vysokou cenou za to, že desetiletý chlapec nemohl chodit do školy.
Poslechněte si článek:
Sámerova matka se obrátila na Tahaddi, komunitní centrum, o kterém se dozvěděla od žen ze sousedství. Tahaddi provozuje školu a pro Sámera se tam našlo místo. Chlapcova obnovená školní docházka znamenala však pro rodinu výpadek příjmu.
Centrum ale s něčím takovým počítá. Sámer není jediné dítě z uprchlické rodiny, které stojí před dilematem „výdělek, nebo škola“. Jeho rodina dostala od Tahaddi poukázky na jídlo i jednorázový příspěvek na pračku a malá kamna. To vše díky podpoře českého ministerstva zahraničí, kterou v Libanonu zprostředkovává právě Diakonie.
Naděje do budoucna
Změna Sámerovi prospěla. Je nadšen ze spolužáků, školních výletů i pestrosti školního programu. Plánuje, že se stane učitelem tělocviku. Pilný je ale i v ostatních předmětech. I Sámerovy dvě sestry se začaly opět vzdělávat. Starší chodí na kurz čtení a psaní a mladší zatím s podporou učitelů z Tahaddi vzdělává maminka doma. Díky systematické pomoci Tahaddi a české podpoře se rodině hodně ulevilo. Potravinové lístky sejmuly z rodiny dřívější každodenní starost o to, jestli vůbec bude co jíst. Do budoucna tak mohou všichni její členové hledět s větší radostí.
Celková situace v Libanonu je ale velmi složitá. Země o rozloze většího Jihočeského kraje hostí 1,5 milionu uprchlíků, převážně ze Sýrie. Vládní elity přitom nespravují zemi dobře. Mizerná ekonomická situace jde na vrub jejich zkorumpovanosti, jak je přesvědčena většina Libanonců. Loni na podzim proto zachvátily zemi masové občanské protesty. Jedním z nezamýšlených důsledků byl kolaps libanonského bankovního systému. Ohrožuje to nejen živnostníky, ale i organizace pomáhající rodinám, jako je ta Sámerova.
Pro nejmenší
Výtěžek z letošní Postní sbírky proto Diakonie věnuje na další z aktivit komunitního centra Tahaddi – na předškolní vzdělávací centrum. Do komunitní školky docházejí nejen děti uprchlíků, ale i nejchudších Libanonců. Mohou si tu v bezpečí hrát, osvojí si základy hygieny a zdravého stravování. Naučí se barvy, zvířata, písmena a čísla. To vše jsou předpoklady pro to, aby v pozdějším věku mohly chodit do běžné státní školy a získaly do života tolik potřebné základní vzdělání. Školka pamatuje i na specifické potřeby dětí s postižením, které ji navštěvují také.
Pokud se Postní sbírka vydaří tak jako v minulých letech, pokryjí prostředky z ní platy pracovníků školky na jeden rok. To je pro organizaci typu Tahaddi obrovská podpora.
Ivana Dingová
Třináct let pomoci v zahraničí
Postní sbírku Diakonie pořádá letos po třinácté. V roce 2012 se ke sbírce připojily také sbory ČCE. Společně jsme tak pomohli ženám v Etiopii, obyvatelům uprchlických táborů v Iráku, v roce 2017 putoval výtěžek do Barmy. Dva poslední roky peníze ze sbírky slouží na Blízkém východě lidem, které postihl syrský válečný konflikt. Celkově jsme na pomoc potřebným zatím poskytli přes 6,6 milionů Kč. Vytrvalé a štědré podpory si velmi vážíme. Diakonie pomáhá především v Česku. Situace ve světě nám však připomíná, že máme hledat cesty, jak projevovat svoji solidaritu i daleko za našimi hranicemi. Děkujeme!
www.postnisbirka.cz