(ČB 10/2017) Martin Luther pro sebe označil za rozhodující 17. verš z první kapitoly Pavlova listu Římanům: „Vždyť v něm (v evangeliu) se zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘“ A charakterizoval jej, že pojednou vstoupil otevřenými dveřmi do ráje. Jde o zjištění, že vlastními silami nelze dojít spásy ani klidu, že je třeba přestat mít o sobě a svých schopnostech iluze a nechat si pokoj, spravedlnost, identitu, celistvost, odpuštění darovat Bohem, resp. Kristem.
Poslechněte si článek: