ČB 11/2017) „Křesťané se v minulosti zaobírali zejména svou osobní spásou. A co víc – běžně byla zdůrazňována spása duše. Zemi, hmotným věcem či tělu se v úvahách o spáse věnovala jen malá pozornost. „Pravým domovem“ pro mnohé bylo nebe a život na Zemi se chápal jako pouť „slzavým údolím“, doba, kterou je třeba při čekání na nebe přetrpět.
Starozákonní teologie stvoření nám ukázala, že dualistické myšlení, které odděluje duši od těla, hmotné od duchovního a přirozené či přírodní od nadpřirozeného není biblickým hlediskem.
Poslechněte si článek: