(ČB 6/2021) Pro tentokrát jsem si vzpomněla na příběh o farizeovi a celníkovi z Lukášova evangelia, kapitoly 18., verše 9–14.
Jednou vstoupili dva muži do chrámu, aby se modlili. První byl vážený a důstojný farizeus a druhý byl jakýsi celník. Farizeus se začal modlit slovy: Bože, díky, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci anebo jako tamten celník. Postím se dvakrát týdně, a ještě k tomu dávám daně ze všeho, co získám.
Máme nad tím rozpaky, ale proč? Vždyť je to předpisový a podle všech pravidel bezchybný věřící, který poctivě dodržuje všechny požadavky; až na tu pýchu. My už jsme se naučili používat věty a fráze o své nedostatečnosti, navzdory své sebejistotě.