(ČB 6/2021) Podle všeobecné deklarace lidských práv mají plnoleté ženy i plnoletí muži právo uzavírat sňatek a zakládat rodinu bez jakéhokoliv omezení z rasových, národnostních nebo náboženských důvodů. Exogamie neboli výběr manželských partnerů mimo vlastní skupinu je z mnoha důvodů výhodná – brání incestu, který je tabu snad ve všech kulturách, a následné degeneraci, pomáhá překračovat myšlenkové i kulturní hranice a stmelovat společnost.
(ČB 6/2021) Vždycky jsem chtěla za muže faráře, takže to, aby byl věřící, by se docela hodilo…
Marta Sedláčková, farářka ČCE
Společná víra nebo světonázor pojí lidi dohromady a můžou být základem fungujícího vztahu, ale nemyslím si, že by to pro mě byl nějaký rozhodující faktor. V lásce je vztah mezi dvěma lidmi důležitější než jejich vztah k církvi. Vždy mezi nimi bude spousta rozdílů a víra může být jeden z nich, ale láska by přece tyto rozdíly měla překonat. Nesmí ovšem chybět respekt a pochopení k vyznání či přesvědčení partnera. Přijímám toho druhého rozdílům navzdory, nemusí se měnit. Miluji-li, musím být ochoten překonat všechna „ale“.
Jan Kolínský, student
(ČB 6/2021) Rodina. Stůl, kolem kterého jíme, zpíváme, povídáme si. Střecha, pod kterou odpočíváme, tvoříme, hrajeme si, smějeme se, sdílíme trápení (a někdy si lezeme na nervy). Prostředí, z něhož pocházíme. Rodiče. Sourozenci, prarodiče. I ti, kteří žili dlouho před námi a známe je z vyprávění. A strýčkové a tety, bratranci a sestřenice. Bohatství vztahů, vlivů, příběhů. Některé příběhy mluví jasně, jsou povzbudivé i zavazující. Jiné mohou být obestřeny tajemstvím, moc se o nich nemluví. Ale i ty sem patří a mohou skrývat moudrost.
(ČB 6/2021) Rodina je základní kostka do věže, kterou během svého života stavíme. Čím jsme starší, tím víc kostek na svoji „životní“ věž přidáváme a tím víc se vzdalujeme od základu. První, základní kostku pokládá naše rodina. Jednu kostičku přidáme ve školce, druhou položí paní učitelky v základní škole, třetí naši kamarádi. Po dílku do skládačky přidají i ti, kdo nás inspirují a motivují, ať už to je vedoucí z kroužku, trenér, farář… Svou kostkou do věže přispějí i knížky, které čteme, videa a filmy, které sledujeme. Učitelé ze střední školy, noví i staří přátelé, spolužáci, vrstevníci – ti všichni přidají svou kostku a věž stále roste a roste. Čím je vyšší, tím je těžší z jejího vrcholu dohlédnout k základu. Čím více vlivů ze světa přijímáme za své, tím více se vzdalujeme té úplně první, základní kostičce, kterou nám do vínku položili naši rodiče a všichni lidé, kteří nás od narození obklopují.