(ČB 9/2021) Na tuhle expedici jsem měl jet už minulý rok, v době covidu ale bylo všechno jinak. Jestli se podaří vyrazit alespoň letos, jsem neměl jistotu do poslední chvíle, ale nakonec se to podařilo. Na archeologických vykopávkách v lokalitě Tel Azeka v Izraeli Evangelická teologická fakulta UK dlouhodobě spolupracuje s univerzitami v Tel Avivu a Heidelbergu a nabízí možnost se o prázdninách na této práci podílet. Neváhal jsem.
(ČB 9/2021) „Tak máme novou synodní radu“ řekl by klasik. Nástup nového vedení ve většině institucí budí velkou pozornost a bývá spojen s různými obavami i nadějemi. Překvapilo mě proto, že brzy poté, co byla nová synodní rada (dále „SR“) zvolena, toto téma, zdá se, přestalo poutat pozornost. Odpovídá to naší zkušenosti – nejsme zvyklí, že by naše vedení dělalo změny, které by nás nadchly či rozhořčily. Proto ani není důvod, aby nás jeho změna příliš vzrušovala. Jak jsem ale již několikrát psal, domnívám se, že to, jaké máme vedení, je opravdu důležité. Proto než téma změny SR úplně pustíme z hlavy, rád bych se pokusil o reflexi celého procesu výběru kandidátů i volby samotné. A již zkraje bych rád vyjádřil názor, že celý proces i volba byly dobré.
(ČB 9/2021) Ani se mi tu nesprávnost nechce psát, ale často ve sborech slýchávám ta slova Otčenáše takto: „Jakož i my odpouštíme…“ Přitom tam patří: „JAKO i my odpouštíme našim viníkům.“ Jediné písmenko, a jaký rozdíl ve významu způsobuje!
Nejprve význam správný: My odpouštíme, protože nám Bůh odpustil, a věříme, že i odpustí. Spojka „jako“ tady znamená srovnání, vztah mezi předlohou (odpuštěním Božím) a naším, lepším či horším napodobováním. Prosíme o odpouštění – a slibujeme, že taky my podle Božího náročného vzoru budeme odpouštět. Můžeme to dokonce obrátit: Naše odpuštění je jedinou podmínkou odpuštění Božího. Obojí je spolu provázáno, že jedno působí druhé, a naopak.
(ČB 9/2021) V posledních letech jsem nově objevil televizní seriály. Ty malé české, třeba Modré stíny (2016) nebo Most! (2019). Ale především izraelské. Jsou to sice nezřízení žrouti času. Ale poskytují barvitý, plastický, současně však odstíněný vhled do života moderního státu Izrael. Prostřednictvím internetu umožní člověku doma v Čechách zaslechnout hebrejštinu, arabštinu i jidiš. A uvědomit si, jaký mají konflikty, o nichž ví z hodin dějepisu nebo ze zpráv, dopad na konkrétní lidské osudy našich izraelských a palestinských současníků. Rád bych se u několika současných izraelských seriálů zastavil.