(ČB 9/2021) Ani se mi tu nesprávnost nechce psát, ale často ve sborech slýchávám ta slova Otčenáše takto: „Jakož i my odpouštíme…“ Přitom tam patří: „JAKO i my odpouštíme našim viníkům.“ Jediné písmenko, a jaký rozdíl ve významu způsobuje!
Nejprve význam správný: My odpouštíme, protože nám Bůh odpustil, a věříme, že i odpustí. Spojka „jako“ tady znamená srovnání, vztah mezi předlohou (odpuštěním Božím) a naším, lepším či horším napodobováním. Prosíme o odpouštění – a slibujeme, že taky my podle Božího náročného vzoru budeme odpouštět. Můžeme to dokonce obrátit: Naše odpuštění je jedinou podmínkou odpuštění Božího. Obojí je spolu provázáno, že jedno působí druhé, a naopak.

A teď, měl bych to rovnou psát přeškrtnutým písmem: Co by tady vyjadřovalo „jakož i my odpouštíme“? Napoví nám už Slovník spisovného jazyka českého – „jakož“ je spojka, která „spojuje souřadné členy větné v poměru slučovacím“. Boží odpuštění a naše odpuštění by pak tvořily dvě složky téhož. Jakoby na stejné rovině, svorně, doplňkově. Dokonce konstatujeme: „My odpouštíme“, jako bychom už se svým dílem byli hotovi. A modlíme se: „Ty odpusť“, jako by na Bohu bylo doplnění k našemu zbožnému jednání.

Vizuálně mám situaci před očima tak, jako by háček v písmeně ž znamenal odškrtnutí, že my jsme už svůj podíl na odpuštění naplnili. A to přece rozhodně říct nemůžeme.

Aleš Wrana