(ČB 3/2018) Reformace povýšila zpěv lidu a církevní hudbu a udělala z nich konstitutivní části liturgického dění. Navrátila shromážděnému lidu při bohoslužbách liturgickou aktivní funkci, která mu z biblického hlediska legitimně náleží. Šlo o to, aby bohoslužebný zpěv nebyl doplňkem, ale liturgickým jednáním lidu, živou účasti věřících na dialogu s Bohem a lidmi.
Rozmanitost pojetí
V reformaci bylo přehodnoceno vše, co se týkalo vnitřního i vnějšího života církve. A co se týče bohoslužebných zpěvů a hudby, kladly si nově vzniklé církve ve střední a západní Evropě otázku, v čem a nakolik se mají vzdalovat od katolické tradice. V každé reformační církvi vznikaly různé názory na funkci zpěvu ve shromáždění, na provozování vícehlasu a na instrumentální hudbu
Poslechněte si článek:


