Archiv autora: Gabriela Malinová

Moje církev

Byla Bohu milá

Milena Tůmová (3)Milena Tůmová. Pro nás doma to byla „teta Milena“. Vlastně jsme nikomu jinému kromě našich pokrevních tet tak neříkali. Jméno Milena znamená, že je někomu milá. A milá byla mnohým. Nejdřív svým rodičům, Jaroslavu a Anně Špinarovým. Pak spoustě dalších, asi nejvíc svému muži Honzovi, kterého potkala v 15 letech v mládeži. Přišel do Prahy z Heřmanče, aby se tu učil drogistou. S Milenou se vzali a zůstali spolu dlouho, dokud je před dvěma lety nerozdělila smrt; tak jak se říká ve svatebním slibu. Milena byla milá svým dcerám, pak i vnoučatům, pravnoučatům.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Moje církev

Zármutek a naděje

dsc_0458(ČB 3/2018) Poslední sobotu občanského roku 2017 odpoledne se v ostravském evangelickém chrámu sešlo početné shromáždění církevní i necírkevní veřejnosti, aby se rozloučilo s kmenovou členkou zdejšího sboru Marií Balabánovou. Po delší vleklé nemoci odešla z kruhu živých ve svých 82 letech; její manžel, v místních zdravotnických zařízeních dobře známý MUDr. Daniel Balabán, internista, posléze vyhlášený specialista v oboru nefrologie, svoji choť předešel o celých 13 let. Manželství těchto dvou se rodilo před více než 60 lety daleko odtud – v evangelickém společenství v Zábřeze na Moravě.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Diakonie

Udržet naději. Jak pomůže dar z postní sbírky v uprchlickém táboře v jordánském Zátarí

IMG_5626(ČB 3/2018) Do Zátarí, jednoho z největších uprchlických táborů na světě, se člověk dostane pohodlně autem. Vyráží se obyčejně po dálnici, která z Ammánu, hlavního města Jordánska, vede k hranici se Sýrií. Tam se odbočí na takzvanou bagdádskou silnici, jede se mírně zvlněnou pouštní krajinou a už z dálky je vidět jakési velké město. Před rokem 2012 označovalo jméno Zátarí malou vesničku. Vše se změnilo poté, co v Sýrii propuklo válečné násilí. Do Jordánska přicházelo čím dál více uprchlíků.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Slovo

Neber nejlepšího jelena

Malý strom1(ČB 3/2018) Ten příběh začal na samém začátku devadesátých let. Farář Lubomír Miřejovský objevil ve Spojených státech amerických na pultě jednoho knihkupectví zajímavou knihu. Zaujala ho natolik, že na ni upozornil vydavatelství Kalich, jestli by ji nechtěli vydat v češtině.

Tehdejší šéfka Kalicha Ema Suchá pověřila vypracováním lektorského posudku Michala Plzáka. Ten byl knihou nadšen a doporučil ji k vydání. A takhle nenápadně se zrodil bestseller. Prodalo se jej už několik desítek tisíc výtisků a zájem o něj trvá. Kniha se jmenuje Škola malého stromu

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →