(ČB 3/2018) V letošním jubilejním roce naší církve se očekává řada publikací věnovaných její historii. Patří k nim i monografie vydaná už koncem loňského roku. Jde o druhé vydání díla, které poprvé vyšlo v letech 1995–1996 ve formě sešitů a v nevelkém nákladu, takže zůstalo širší veřejnosti, i té církevní, prakticky neznámé. A přitom jde o unikátní publikaci výsledků mnohaleté práce kolektivu autorů, věnované jednomu z klíčových období naší církevní historie a uvádějící na pravou míru leckteré tradované starší údaje. Jednotlivé sešity byly vydávány pod patronací historické společnosti Veritas.
(ČB 3/2018) Jiří Suchý je zkrátka Jiří Suchý. Někdo může říkat, že dnes to už není ono, a nakonec proč ne, na to by měl dotyčný plné právo; někdo zase tvrdí, že v divadle Semafor v Dejvicích je pořád krásně a Suchý že je studnice bezedná.
Asi to neumím zhodnotit, kdybych ale měla soudit jen podle recenzované knížky, přikláněla bych se k té druhé variantě, i kdyby však měla platit více ta prvá, jedinečnost to Jiřímu Suchému neubere.
(ČB 3/2017) Protože jsem nevyrůstala v evangelickém prostředí, bývali moji kamarádi zaskočeni, když jsem poprvé řekla něco o sboru. Nejdříve si mysleli, že jsem začala chodit do pěveckého souboru, ale po chvíli jim v tom nějak neseděla zmínka o faráři nebo dokonce o sborové sestře. ,,To s váma zpívá farář“? A ta sestra je tam, jako kdyby se někomu udělalo špatně?
Musela jsem vysvětlovat, že jde o církevní, nikoli pěvecký sbor, že zpěv je součástí bohoslužby, kterou vede farář, a sborová sestra je něco jako sekretářka a farářova pravá ruka v jedné osobě. Pravda je, že v případě potřeby může sborová sestra zaštiťovat i další funkce.
Je sto let hodně, nebo málo? Stoletá stařenka, zejména čilá, soběstačná a s bystrou myslí, je hodna důstojného obdivu. Na druhou stranu – co je sto let ve srovnání s dějinami lidstva, s existencí křesťanstva, s věčností?
Poslechněte si článek:
Tématem tohoto čísla je mládí, mladí lidé v církvi. Naděje budoucnosti. Čas dospívání je z pohledu celého života vlastně velice krátká životní etapa. Pár let mezi vrstevníky – při schůzkách křesťanské mládeže, společných výletech, brigádách, setkáních, sjezdech. Toto období je však důležité, snad nejdůležitější ze všech. Hledáme životního partnera, dokončujeme vzdělání a zařizujeme si život do budoucna. Kotrmelců nebo neúspěchů asi každý pár zažije, ale po jejich překonání jde životem dál zocelen a posílen. Kéž i naše evangelická církev jde dál dějinami jako mladá stařenka či stoletá mladá dáma s nadějným výhledem a posílena vším, čím za sto let prošla.
V historické části rubriky Téma se tentokrát dočtete o tom, co předcházelo generálnímu sněmu evangelických církví v roce 1918, v části věnované současnosti přinášíme rozhovor s mladou farářkou. Můžeme nahlédnout, jak mladí dnes uvažují, co je pro ně důležité, proč a kam cestují, jak ovládají cizí jazyky. Na titulní straně i uvnitř listu nás provázejí fotografie Benjamína Skály, dvorního fotografa snad celé církve. Jsou z akcí mládeže, jak je fotograf zachytil coby jeden z účastníků během loňského roku.
Více slunce v předjarním měsíci a inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá
(ČB 3/2018) V letošním jubilejním roce naší církve se očekává řada publikací věnovaných její historii. Patří k nim i monografie vydaná už koncem loňského roku. Jde o druhé vydání díla, které poprvé vyšlo v letech 1995–1996 ve formě sešitů a v nevelkém nákladu, takže zůstalo širší veřejnosti, i té církevní, prakticky neznámé. A přitom jde o unikátní publikaci výsledků mnohaleté práce kolektivu autorů, věnované jednomu z klíčových období naší církevní historie a uvádějící na pravou míru leckteré tradované starší údaje. Jednotlivé sešity byly vydávány pod patronací historické společnosti Veritas.
