(ČB 6/2018) Další knihou promované historičky Edity Štěříkové, která se dlouhodobě zabývá problematikou českého evangelického exilu, je knížka Jan Jeník – český kazatel v Berlíně. Připomíná 270. výročí jeho narození a loňské 190. výročí jeho úmrtí.
Jan Jeník (Johann Jänicke 1748–1827) se narodil v Berlíně v chudé rodině českého exulanta. Byl to svérázný pietistický farář a zakladatel první misijní školy v Německu.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu
(ČB 6/2018) Církev a majetek. Věčné téma. Své by o tom mohli vykládat už bibličtí jeruzalémští, které nakládání s majetkem dovedlo na okraj nouze. Téma majetek církve bylo jedním z jazýčků na vahách revolucí či reformací. I v současnosti je to téma k veřejné diskusi (viz o náhradách za církevní majetek). Věčné téma!
Poslechněte si článek:
Pokračování textuDobrý strom se pozná po ovoci. Zdálky nepoznáte, zda je kvetoucí třešeň planá, nebo je to sladká a křupavá srdcovka. Ale když plody uzrají, je to jasné třeba i se zavázanýma očima. A církev se pozná podle činů. Slovo je důležité, je to základ a příprava na cestu do světa, ale okolní společnost bude ty zvláštní houfce, které si říkají věřící, stejně posuzovat podle toho, co dělají.
Poslechněte si článek:
S hrdostí můžeme nabídnout mnoho dobrých věcí. Diakonii s její péčí o lidi s postižením, o staré, nemocné, znevýhodněné, jedince na okraji společnosti… Sláva, že se tato potřebná organizace mohla po revoluci rozrůst do rozměrů, které již dávno převýšily velikostí svého zřizovatele, totiž církev. Služba společnosti je to ohromná. Dále církevní školy. Nabízejí vlídné prostředí, vedou a zachraňují problémové žáky a vzdělávají s výbornými výsledky. Tábory pro rodiny s handicapovanými dětmi s třicetiletou tradicí jsou rovněž více než dobrou vizitkou. Mnoho rodin, které církevní prostředí zpočátku neznaly, jezdí opakovaně a s vděčností. Dál můžeme zmínit ekologické aktivity, Fair Trade s Obchůdkem Jednoho světa, desítky svateb snoubenců, kteří za farářem přišli, aniž by byli z církve. O tom všem se v čísle, které jste právě otevřeli, dočtete.
Možná, že okolní svět vidí i jiné ovoce naší víry. Nesváry ve sborech nebo přísnost a neústupnost ve sporech. I to jsme my, evangelíci. Ale smysluplných, pozitivních a následováníhodných příkladů je určitě víc. Kdo dobré věci vidět chce, jistě je vidí.
Inspirativní čtení přeje všem
Daniela Ženatá
OBSAH ČÍSLA
TÉMA
Biblická úvaha – O. Ruml
Muzeum Husova domu – A. Šmilauerová
Bez dobrovolných asistentů bychom nedokázali nic – D. Ženatá
Co je tak lákavé na čase stráveném s lidmi s nejrůznějším postižením? – M. Stolařová
Být součástí férového světa – A. Rozbořilová
Chceme se vzít – L. Ridzoňová
Ze svých škol můžeme mít radost – J. Plíšková
Otázka na tělo: Poslali byste své dítě do církevní školy?
MOJE CÍRKEV
Hájíme (si) lidská práva – J. Vondrová
Markétka v říši „Švábů“ – M. Petrášová
Každý ať přiloží ruku k dílu – D. Kenningová
Večeře Páně – D. Blecha
Novoborský husitsko-evangelický kostel – J. Kirschner
Reformace a církevní hudba – L. Moravetz
Slovo na rozloučenou s Alfredem Kocábem – J. S. Trojan
Vzpomínka na Pavlu Titěrovou – M. Ježdíková
DIAKONIE
Zahradník, kuchař, cukrář – A. Šůra
SLOVO
Poděkování čínských křesťanů
K sedmdesátému výročí založení Státu Izrael – P. Sláma
Ropa, uhlí, plyn – kamarádi ČCE? – Á. Tkadleček, D. Pfann
Vedení církve k investičnímu kodexu – E. Zadražilová, V. Zikmund
Úvahy pod kazatelským stromem – M. Hübner
Poslední slovo: Půlnoc v kostele – P. Hájíčková
RECENZE
M. Veselovský: Tomáš Holub. Biskup na snowboardu – J. Plíšková
L. Pecharová: Po stopách stoleté dámy – D. Ženatá
(ČB 5/2018) K tématu s názvem Děláme dobré věci nejsem možná ten pravý. Jednak sám hodně zkazím. A taky dělám i mnohé (od začátku) ne-dobré věci – podrobnosti bych si raději ponechal pro sebe… A nadto jsem už v dětství slýchával (dobře po helvítsku), že člověk přece nedělá NIC dobrého, že je to leda pytel kdečeho nedobrého; do podrobností bych taky raději nezabíhal. Než pokročíte na další stránku Českého bratra s tím, že z toho nic dobrého nekouká – musím přiznat, že mám nad tou helvítskou negativní a pesimistickou antropologií (tedy učením o člověku) své otazníky.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu