(ČB 10/2018) Pro podrobnější seznámení s těmito krajany odkazuji na výtečnou a podrobnou publikaci manželů Vlkových Historie Českého Boratína, dostupnou i na internetu. Na tomto místě bych jenom rád přidal několik osobních vzpomínek:
V lednu 1974 jsem nastupoval na své prvé kazatelské místo ve sboru ČCE v Chotiněvsi, jehož členové jsou vesměs krajané z volyňského Boratína na Ukrajině, kteří se repatriovali po druhé světové válce. Všichni mne strašili: „Uvidíš, Volyňáci s tebou zametou!“

Poslechněte si článek:

(ČB 10/2018) Ladislava Moravetze zná dnes v naší církvi opravdu hodně lidí. Není divu. Vědí ale všichni o jeho původu? Vědí, že se narodil v Rumunsku? Ladislav pochází z Velkého Pereku (rumunsky Peregu Mare), národnostně smíšené vesnice s významnou českou komunitou, ležící na západě Rumunska, při hranicích s Maďarskem. Já a můj muž známe Ladislava dávno, dlouho předtím, než se objevil v České republice a než se v ČCE tak proslavil. A já jsem ho viděla poprvé na Pereku na svatbě, mohlo to být tak před 20 lety.

Poslechněte si článek:

(ČB 10/2018) Naše nesnáz spočívala v tom, že jsme postupovali podle předpisů. Podali jsme žádost o trvalý pobyt na velvyslanectví ČR v Bukurešti, přijeli jsme do Čech s vízem k trvalému pobytu, jenže na cizinecké policii v Semilech nám to změnili na pobyt dlouhodobý. Tak jsme pobyt museli každý rok prodlužovat, a to se všemi formalitami a poplatky. Zároveň nám úřady dávaly nahlas najevo, že pro ně jsme cizinci (Rumuni) jako všichni ostatní. To bylo absurdní, když v té době do Rumunska šly nemalé peníze na pomoc banátským Čechům.

Poslechněte si článek: