(ČB 7-8/2019) Tuhle situaci jsme zažili v posledních šesti letech dvakrát. K naší velké lítosti odcházel po desetiletém působení do důchodu náš farář v roce 2013, a vhodného nástupce jsme ani s jeho pomocí nemohli najít. Na kazatelně se vystřídala celá řada farářů, ale žádný nás neoslovil. Bratr farář Jan Opočenský nám ještě dva roky pomáhal na poloviční úvazek, ačkoli už bydlel s rodinou mimo Teplice.

Poslechněte si článek:

Na doporučení jsme pozvali jednoho vikáře a po jeho kázání jsme byli nadšeni a rozhodnuti pro jeho volbu. Trochu nás zaskočilo rozhodnutí SR, že bratra vikáře máme volit jen na dva roky; nakonec jsme dosáhli povolení tříletého. Ale už po roce se ukazovalo, že spolupráce faráře se staršovstvem není úplně v pořádku. Docházelo i k zásadním rozporům, Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) „Namalujte mi kostel,“ poprosila jsem děti na faře při pátečním setkání. Co si představíte, když se řekne církev, kostel nebo sbor? Jak vám v kostele je?
„Pomozte mi napsat článek,“ požádala jsem tentýž den skupinku konfirmandů. Co podle vás dává církev člověku do života? Vymyslíte nějaké podobenství o církvi?
Vznikly čtyři obrazy církve, které se pokusím představit a třeba i trochu interpretovat.

Poslechněte si článek:

Kytky, slunce a (teplá) voda – církev podle Evalda

Evald (6 let) hned zkraje upozornil, že podle zadání malovat nebude. Nebude malovat kostel. Namaluje kytky. Kytky, kytky, kytky. V průběhu tvorby chytře poznamenal, že kytky jsou i v kostele. Zadání splněno. Pokračování textu →

(ČB 7-8ú2019) V nedělní škole v českobudějovickém sboru jsme se sešli se skupinou sedmi dětí od těch úplně nejmenších. Na tu neděli připadal známý biblický oddíl z třetí kapitoly epištoly Filipským. Pročetla jsem si předem doporučenou přípravu Lenky Ridzoňové, nazvanou „Pavlův běh do Božího království“.

Poslechněte si článek:

Protože jsem měla mezi přítomnými i velmi malé děti, snažila jsem se vlastní mluvení příliš neprotahovat. Děti jsem po společné písničce doprovázené obrázky oslovila:
„Dnes si máme povídat o apoštolu Pavlovi, který běží: Když si představíte běžícího závodníka, co musí vědět?“
„Kam má běžet, kde má cíl,“ Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) V neděli 9. června se svého opětovného otevření dočkala jedna z nejzajímavějších památek české toleranční doby. Společné odpoledne zahájily bohoslužby vděčnosti, při nichž kázal Ondřej Zikmund, farář z Kutné Hory. Následovala zahradní slavnost s občerstvením, divadelním představením a živou hudbou.

Poslechněte si článek:

„Máme radost, že se areál otevřel veřejnosti. Chtěli jsme k tomu účelu nabídnout hlavně prostor zahrady, kde se v posledních letech nic nekonalo. A podařilo se to výtečně. Příjemnou atmosféru mezi stromy jsme využili až do pozdních večerních hodin,“ líčí dojmy libišský farář Miroslav Pfann. Pokračování textu →