(ČB 7-8/2019) Tato křestní píseň, jež se stala známou v mnohých zemí, dokládá, že „církevní píseň může být osobní, aniž by se stala privátní, neboť je obecně srozumitelná,“ říká Svein Ørnulf Ellingsen (*1929), učitel výtvarné výchovy, malíř, básník a autor původního norského textu z roku 1973.

Poslechněte si článek:

Česká adaptace textu Daniela Hellera vznikla z německého textu Friedricha Hofmanna (1910–1998) z roku 1983. Dar života je vnímán jako něco výjimečného. Jde o zázrak, který je propůjčen. Téma křtu dítěte je zde propojeno s věčným životem. Tato dogmatická výpověď se ovšem reflektuje z pohledu nenáboženské interpretace, což píseň posouvá do roviny, která by mohla být přijatelná také lidmi, kteří s církví nemají zkušenosti. Vždyť křest není jen rodinná událost, je to i vzácná příležitost s misijním nábojem. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Pokud jedete z Čech na Moravu směrem na Moravskou Třebovou, poznáte jasně hranici, obě historické země oddělující. Malý horský hřeben dnes podjedete krátkým tunelem a pod vámi se objeví krásné údolí s městem. Tunel tedy slouží jako brána na Moravu a v minulosti zde byl i německý jazykový ostrov. Celá okolní oblast byla německá, a součástí německé luterské církve byl tedy i evangelický sbor v Moravské Třebové. Místní věřící si zde v roce 1939 postavili velmi zajímavý kostel, z kterého se ale dlouho netěšili, protože po roce 1945 byla většina z nich vyhnána do Německa.

Poslechněte si článek:

Kostel byl slavnostně dokončen 17. září 1939, tedy jen několik dní po vypuknutí druhé světové války, a 15. září letošního roku si zde připomenou osmdesáté výročí jeho dokončení. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Dovolte mi vzpomenout na svého otce Roberta Kloboučka, který zemřel před téměř padesáti lety. Po dobu třiceti let působil jako ředitel knihkupectví a nakladatelství Kalich, což je mimořádné, uvážíme-li, že neměl ani maturitu!

Poslechněte si článek:

Evangelíkem se stal v mládí z vlastního přesvědčení. Otce nepoznal a matka zemřela, když mu bylo 11 let. Z Žitětína u Jičína, kde do té doby žil, odešel do Prahy, kde se ho ujala matčina sestra Fany (Františka). Byla bezdětná a kromě Roberta si vzala na starost i dalšího chlapce ze sociálně slabší rodiny. Koníčkem mého otce bylo od mládí výtvarné umění a historie, proto ho to táhlo ke knihám. Nakonec se vyučil v prestižním knihkupectví Taschek, které stávalo v horní části Václavského náměstí Pokračování textu →